Déšť

15. srpna 2006 v 19:50 | Alois |  Tom a Bill story ( pro starší 15 let )
DÉŠŤ
Tom rychlým krokem následoval bratra, přes kapuci jenž si přidržoval hluboko v očích, viděl pouze jeho nohy jak nemotorně kličkují mezi kalužemi. Občas uslyšel proud jeho nadávek, to když kapky špinavé vody vystříkly do vzduchu a zmáčely okraje jeho kalhot. Bill na něj dozadu vřískal ať si pospíší, jenže celé toto povykování zanikalo ve zvuku hustého lijáku, který neúnavně padal z kompletně zatažené oblohy. Tom byl tak zaujatý velkými ledovými kapkami, že ani nepostřehl bratra, který se právě zastavil a prudce do něj vrazil. "Kam koukáš?!" rozkřikl se rozčileně Bill a snažil se nabrat zpět ztracenou stabilitu. "Já? Můžeš mi říct proč se zastavuješ uprostřed cesty? Na obhlížení krajiny není zrovna počasí!" bránil se Tom a přitáhnul si promáčenou mikinu ještě blíž k tělu, protože jím pomalu začala třást zima. Bill na tom nebyl o mnoho lépe, úzká černá bunda se na něj lepila jako druhá kůže a vlasy měl skrz na skrz promáčené. Právě proto se nervózně rozhlížel kolem a horlivě přemýšlel. "Dál už nejdu, kdybychom se v tomhle příšerném dešti táhli až domů, výsledek bude tak zápal plic". "No a máš snad lepší nápad?" zeptal se nechápavě Tom, protože se nenacházeli zrovna ve středu města a o nějaké kavárně nebo restauraci nemohla být řeč. "Tak půjdeme do staré zkušebny ne? Máš ještě pořád ty klíče?" "Někde by měli být. Jsem zvědavý jestli ta budova ještě vůbec stojí!" "Pojď, za chvíli přes ty rozteklé stíny ani neuvidím". Bratr pokrčil rameny a následoval jej k jejich bývalé oprýskané zkušebně, která byla v naprosto žalostném stavu. Bill se rozladěně rozhlédl kolem sebe. "No, než přestane pršet to tady budeme muset přežít". Tom se nedůvěřivě posadil na rozvrzanou podlahu, žádný pohodlnější nábytek tady totiž nebyl. S úlevou si svlékl mokrou mikinu a i když se v krátkém rukávu necítil právě nejtepleji, pořád to bylo menší zlo, než se nechat studit promočenou látkou. Bill se při pohledu do malého zaprášeného zrcátka na zdi zděsil. Jeho hodinová ranní práce vzala za své, šminky měl rozmazané po celém obličeji, černá tužka se dostala i na tváře kvůli tomu, že si Bill neustále otíral rukou líčidla, stékající mu do očí. Našel v kapse papírový ubrousek a okamžitě se začal upravovat. "Pojď se, v tom zrcadle nemůžeš nic vidět!" přivolal jej k sobě Tom. Naznačil mu aby se posadil proti němu a jemně uchopil do dlaně jeho tvář. Natočil ji ke světlu a z Billova obličeje postupně mizely nevzhledné tmavé skvrny. Bill zavřel oči. Bratrovy něžné doteky na jeho pokožce na něj měly silný účinek, vnímal jak bříšky svých prstů bloudí po světlé kůži a zvolna ji tře. Jakmile se jen nepatrně přiblížil k obrysům jeho rtů, tělem mu okamžitě proběhl mráz. Sám vycházel vstříc bratrovým hebkým dlaním a uvolněně do nich schoulil hlavu. Konečně rozevřel víčka a zadíval se na Toma, stále poklidně sedícího, jen s malinko zastřenýma očima a soustředěným výrazem. Byl jen pár centimetrů od něj, stačil by jediný pohyb, ale on si prostě nebyl jistý, zda je teď ta správná chvíle na projevování náklonnosti. Pozoroval Tomova chvějící se ramena, očima sklouzával po jeho hrudi, která se ukrývala pod širokým tričkem a doslova hypnotizoval jeho úzké boky, jenž se jen velmi nezřetelně rýsovaly. Nestačil mu ten nic neříkající pohled přes šaty, kde všechny části Tomova těla, které ho tolik přitahovaly, působily příliš nepatrně. Potřeboval cítit pod svýma rukama něco určitého, něco opravdového. Během jediné vteřiny se odhodlal a naklonil se k Tomovým mírně naběhlým rtům. Opatrně je přejel jazykem. Nespěchal, jen se jich tak letmo dotknul, jakoby si bratrova ústa teprve připravoval k opravdovému polibku. Tom jej nechal ať postupuje podle svého, převzal pasivní roli a vložil veškerou moc do rukou bratra. Bill zanedlouho nechal mučivého dráždění a teprve teď se plně vpil do měkkých polštářků Tomových úst. Zlehka mu do nich pronikal jazykem a i když to neměl ve zvyku, nechal otevřené oči aby pozoroval jak jeho laskání na bratra působí. Sjel svými ústy až na jeho krk a neváhal použít zuby k důraznějšímu projevu blízkosti. Tom si ani v nejmenším nevšímal bolesti a jediné co v tuto chvíli dokázal vnímat, byly bratrovy ruce, které cítil snad všude. Nechal se Billem přitlačit na tvrdou zem a pevně jej k sobě přitiskl, když se na něj obkročmo posadil. Bill se okamžitě vrhnul pod jeho triko, které už za pár vteřin leželo pohozené opodál a vlhkými rty kroužil kolem jeho chladem ztuhlých bradavek. Tom zasténal a zaklonil hlavu. Bill se jen tiše usmíval, když jej slyšel jak mezi vzdechy šeptá jeho jméno. Hladil jej po plochém břiše, jazykem prozkoumával každé místečko jeho odhalené hrudi až se dostal do oblasti podbřišku, kde bratra laskal tak intenzivně, že cítil jeho nehty zaryté hluboko ve svých stehnech, což bolelo i přes kalhoty. "Netrap mě" zašeptal Tom a ještě víc si přitlačil bratra ke svému klínu. Bill lehce zavzdychal, ani on nezůstával chladným, i jím se prolévalo vzrušení a Tom mu situaci rozhodně neulehčoval, když začal pohybovat jeho boky na svém rozkroku. Tom zatoužil mít alespoň chvíli nadvládu, alespoň na okamžik chtěl být tím, kdo udává tempo. Prudce vstal a téměř násilím dostal překvapeného Billa pod sebe. Dychtivě se prodral do jeho úst a zápěstí mu pevně sevřel za hlavou. Bill zaúpěl, ale bratr se čím dál rychleji propracovával rukou ke sponě jeho pásku a provokoval bratra tím, že svým stehnem jemně třel o jeho klín. Bill sebou na podlaze lehce zmítal, do mokrých vlasů se mu lepil prach a navíc pro něj bylo čím dál obtížnější odolávat Tomovu laskání. Cítil, že se bratrovi podařilo překonat překážku v podobě knoflíku a zipu a něžně svoji dlaň sunul stále níž pod jeho černé upnuté prádlo. Opatrně si na Billa lehnul, jednou rukou mu podložil hlavu aby mu bylo pohodlněji a druhou stále setrvával pod jeho boxerkami. Jen co udělal dlaní několik prvních pohybů, zavřel Bill oči a oddaně vzdychal. Tom jej políbil na bradu a aniž by přestával, poprosil. "Dívej se mi do očí, prosím". Bratr mu vyhověl, co by pro něj neudělal, celou tu dobu kdy postupně zrychloval a zesiloval rytmus, upřeně hleděl do jeho tmavých očí a dokázal je udržet otevřené i v tom nejslastnějším okamžiku. Oba se udýchaně položili vedle sebe a dokud se jejich rozrušení alespoň trochu neuklidnilo, pozorovali beze slova rozpadající se strop nad jejich hlavami. Tom měl ruku zlehka přehozenou přes bratrovo nahé břicho a občas jej jemně pohladil. Bill se s námahou postavil, přece jen mu ještě dělalo trochu problémy udržet rovnováhu na roztřesených nohách. Tom se usmál. Spokojeně se natáhnul a čekal až se bratr konečně přestane dívat z okna a začne se věnovat jemu. Bill se na něj vesele otočil. "Neválej se tady po zemi, přestalo pršet, jdeme!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veruš veruš | E-mail | 15. srpna 2006 v 19:57 | Reagovat

pěknýýýý

2 Werča Werča | Web | 15. srpna 2006 v 20:39 | Reagovat

toe supeeeeeeeeer!!!!!!!!!

3 LUCKA LUCKA | 16. srpna 2007 v 12:43 | Reagovat

Super konec

4 Bla bla Bla bla | 21. srpna 2007 v 14:52 | Reagovat

Kdo to vymyslel je borec je to prostě hustýýý všechny povídky sem se u toho málem pochcala smíchy prostě máš 1

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.