Shop

31. srpna 2006 v 14:02 | Alois |  Tom a Bill story ( pro starší 15 let )
SHOP
Bill spokojeně kráčel po naleštěné podlaze v hale obchodního centra. Vůbec si nevšímal, že nechává své společníky dobré dva metry za sebou, protože vědomí že je ve svém živlu, jej nutilo neustále zrychlovat. Každou chvíli se zastavoval u některé z výloh a kriticky si měřil vystavené modely, které mu v mnoha případech nic moc neříkaly, jelikož nezapadaly do jeho specifického vkusu. Občas také v odrazu, jenž mu vracelo sklo, zkontroloval svůj vzhled a s klidem tedy mohl pokračovat. Na dnešku bylo výjimečné především to, že se nevydal na nákupy pouze on, ale doprovázel jej i zbytek kapely, který se také rozhodl pořídit si pár nových kousků do svého šatníku. Neprožívali to však tak silně jako on, uvažovali o něco praktičtěji a střízlivěji, nevyhledávali jeho extravaganci. "Můžeš zpomalit?! Už nemůžu!" zafuněl za jeho zády Tom, na němž bylo znát, že by možná i věděl o lepším způsobu jak strávit volné odpoledne. "Končím, jdu si někam sednout. Bille proč tak ženeš?". Bratr zakroutil očima. "Tak promiň, víš že se do toho pokaždé tak nějak vžiju" . "Ano, to nejde přehlédnout!" ujistil jej sarkasticky Tom a začal se rozhlížet po nějakém vhodném místě, kde by mohl složit své tělo. "Šel bych na něco k jídlu" navrhnul po nějaké chvíli Gustav, jelikož nebylo příliš zábavné stát beze slova uprostřed chodby. Jeho nápad byl radostně přijat, na tohle téma slyšeli všichni bez rozdílu. Bill se zatvářil rozpačitě a nerozhodně se podíval na ostatní. "Dobře, takže vy můžete jít napřed a my s Tomem tam přijdeme za vámi dobře?" "Proč?" zajímal se podezíravě Tom. Bill rukou odmávl jeho otázky. "Protože se chci podívat ještě na jedny džíny a potřebuji abys mě v nich viděl a řekl svůj názor". Překvapilo jej že bratr mlčí, nijak na jeho žádost nereagoval a pokorně se zařadil po jeho boku. Společně vešli do příjemně působícího krámku, který byl vyveden v tlumených barvách, žádné křiklavé pastely na než byli zvyklí ve většině butiků. Tom postával opodál a pozoroval bratra jak se soustředěně prohrabuje ve skleněných policích, zaplněných různorodým oblečením. Teprve po pěti minutách se mu podařilo vylovit kýžené kalhoty, které byli samozřejmě zastrčeny někde úplně vespod, takže musel přerovnat celou hromádku, jenž při svém pátrání rozházel. Naznačil Tomovi, ať jej následuje do druhé části obchodu, která byla trochu oddělena a nacházely se v ní prostorné kabinky, vybavené křeslem a kryté sytě červeným tlustým závěsem. "Řeknu ti až je budu mít na sobě ano?" domlouval se Bill s bratrem, zatímco vstupoval do uzavřeného prostoru a hlučně zatáhnul závěs, takže jeho kovová konstrukce jen zarachotila. Tom se nenápadně rozhlédl. Vypadalo to, že jsou naprosto o samotě, zbylé tři kabinky na převlékání zely prázdnotou a prodavač si za svým pultem od nějž stejně nebylo vidět, zadumaně pročítal dnešní noviny. Tom upřel oči na rudý závěs, který se několikrát nadzvedl, když do něj Bill zasáhl rukou. Toma rozčilovalo že přes tu příliš silnou látku nejde vůbec nic vidět, v jiných obchodech většinou mívali jen takové tenké nic, kterým báječně prosvítalo a on se tak mohl kochat pohledem na Billovu siluetu. Podle pohybů usoudil, že si bratr právě obléká kalhoty, které byly důvodem jejich přítomnosti. Naposledy se ujistil že nikdo nepovolaný není v dohledu a během vteřiny vpadnul k Billovi, kterého téměř vyděsil. "Ještě jsem tě nevolal!" prohlásil nechápavě. "Ale já už se nemohl dočkat víš?" usmál se na něj bratr. Teprve teď si všimnul, že Bill si nestihnul džíny ani pořádně obléknout, má je jen tak ledabyle natažené na bocích, nezapnuté, takže zřetelně viděl téměř celé jeho spodní prádlo. Ten pohled jej na chvíli přivedl do mírného transu, jen těžko byl schopen odtrhnout oči a soustředit se na Billův vyčítavý tón. "Jdi ven! Kdykoliv může někdo přijít, nemůžeme se dovolit žádné scény!". Tom se k němu lehce nahnul a zvolna ochutnal jeho rty. Věděl jak má postupovat aby bratr zapomněl na své protesty. Rukou mu zajel do vlasů a dobýval se mezi jeho sevřená ústa, do nichž se toužil vnořit. V jednu chvíli to vypadalo že Bill skutečně povolí, ale v posledním okamžiku otevřel oči a prudce od sebe Toma odstrčil. "Nech toho! Okolo jsou lidé, uvědomuješ si to?! Musíš hned ven, já za tebou přijdu". Tom se však neváhal hnout z místa, bratr jej příliš rozpaloval svým sladkým bojácným pohledem, že by teď prostě nedokázala odejít se sklopenou hlavou a poslušně čekat. Znovu se k Billovi přiblížil, tentokrát se ale nehodlal smířit s odmítnutím. Silně mu sevřel ruce za zády a podařilo se mu prodrat i mezi jeho hebké rty, které na chvíli zapomněl hlídat. Tom pomalu vnikal teplým jazykem dovnitř a co nejpečlivěji jím zaplňoval celá bratrova ústa, aby se nezmohl na žádný odpor. Cítil jak pod jeho polibky taje, postupně se přestával svíjet a pokoušet se vytrhnout. Teď to spíš vypadalo, že se k Tomovi nepokrytě tiskne a sám vyhledává jeho jazyk aby si s ním trochu pohrál, jak to míval ve zvyku. Tom se odvážil povolit svůj stisk a sjel dlaněmi na boky, z nichž malátně visely jeho kalhoty. Sebejistě natlačil Billa na stěnu a dlaněmi zmizel pod jeho tričkem. Jemně hladil bratrovu heboučkou kůži, přičemž se mu ústy doslova lepil ke krku, přejížděl prsty po jeho bradavkách, které každým jeho dotekem stále více tuhly a když je vzal silně mezi prsty, Billovi se podlomila kolena. "Dost, to nesmíme!" šeptal do ticha Bill, jeho hlas však nezněl zdaleka tak rozhodně jako před pár minutami. Tom překryl jeho váhání svými ústy, to byl nejspolehlivější způsob jak bratra umlčet. Neustával ve svém laskání a jakmile ucítil, že ani Bill nezůstává chladným, pomalu vjel svým stehnem do bratrova rozkroku a několikrát se o něj silně otřel. Bill úpěl, ale on nepřestával, dokud se neujistil že jeho počínání má ten správný výsledek. "Tome prosím dost, vždyť může někdo přijít" vzdychal Bill a přitom bloudil jazykem po bratrově rozpáleném krku. Tom se jen usmíval, bylo mu jasné, že teď už Bill nedokáže ucuknout, na to je příliš vzrušený a touze se prostě nedá poručit. Silně jej třel dlaněmi na zadku a když mu tato oblast přestala stačit, přesunul se k lemu bratrova trička, které z něj nevysvlékl, jen vyhrnul a jazykem se začal věnovat jeho nádhernému břichu. Bill nezůstával pozadu, už dokonce přestal sledovat ten tlustý kus látky, který je dělil od okolního světa a zvolna kousal do bratrových bradavek, až jej přiměl bolestně usykávat a uhýbat. Tom mu malinko oddálit stehna, vsunul mezi ně levou ruku a jemně stisknul. Bill zasténal tak nahlas, že i on sám se trochu nejistě otočil, aby zjistil jestli bratrův hlas nepřilákal někoho na kontrolu. Naštěstí kolem vládnul klid. Několika pohyby zařídil, aby se zkoušené džíny pomalu sesunuly k Billovým kotníkům a pro něj tak jedinou překážkou zůstávaly černé boxerky. Nejdříve pod ně zlehka zajel rukou, což u Billa vyvolalo tak silnou reakci, že je stáhnul docela. Jasněji než dřív vnímal jak bratrovi prochází tělem třas, jak zaklání hlavu a navádí jeho ruku tam kam potřebuje. Tom však chtěl něco jiného. Políbil bratra na ústa a potom už si jen kleknul na nepohodlnou podlahu, která mu jistě za malou chvíli otlačí kolena. Pomalu přejel jazykem po Billově vzrušení. "Tome, ještě to můžeme ukončit, tady to prostě nejde…." Snažil se marně Bill, protože jakmile jej bratr vzal bez váhání do úst a on ucítil známé mučivé vlhko, nezmohl se na nic než na trhavé vzdechy. Tom si vychutnával každý pohyb, byl pečlivý a důsledný, se zavřenýma očima rychle kmital jazykem a pomáhal si rukou, která rytmickými pohyby sjížděla nahoru a dolů. Bill si přitáhl bratrovu hlavu ještě blíž k sobě, až Tom zalapal po dechu a s mohutným vzdechem zaplnil jeho ústa. Když Tom konečně oddaloval své rty, v poslední chvíli si stihnul všimnout prudkého zavlnění závěsu, jakoby jeho okraj právě někdo upustil z ruky. Vyděšeně se podíval na Billa, u nějž ještě doznívalo jeho vyvrcholení a oči měl pevně sevřené. Rozhodl se ani slovem nezmínit o neznámém pozorovateli, musel by si vyslechnout výchovnou řeč na téma "Bill má vždycky pravdu". Měl v úmyslu krámek co nejdříve opustit, začínal být přinejmenším trochu nervózní, proto uvítal, že se Bill už vzpamatoval a soukal se do svých vlastních kalhot. Když byli konečně připraveni k rychlému odchodu a Tom už se odhodlal odhrnout závěs, Bill si založil ruce na prsou. "Takže pravdu, slušely mi ty džíny nebo ne?!"……….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LUCKA LUCKA | E-mail | 16. srpna 2007 v 12:07 | Reagovat

Ma to dobrej konec ctu ty pribehy vsechny a sou vazne dobry

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.