Zákulisí 1

14. srpna 2006 v 11:33 | Alois |  Tom a Bill story ( pro starší 15 let )
ZÁKULISÍ 1
Tom kráčel rychlými kroky po rozlehlé chodbě haly, která teď po ukončení vystoupení téměř zela prázdnotou. Párkrát se nervózně ohlédl. Neměl zájem potkat kohokoliv z týmu, protože by to znamenalo zdlouhavé vysvětlování proč už dávno nejel s ostatními do připraveného hotelu. Jeho šatna už byla na dohled, spokojeně se pro sebe usmál když bral za kliku u mohutných dveří. "Kam to jdeš?" Tom sebou překvapeně trhnul a otočil se po bratrově hlase. Mířil houpavou chůzí po tmavomodrém koberci přímo k němu. "Něco jsem si zapomněl. A proč jsi vlastně neodjel s ostatními?" zahučel Tom a netrpělivě přešlapoval na místě. "Čekám přece na tebe ne? Tak pospěš, otevři ty dveře ať už můžeme jít". "Víš…" snažil se Tom najít ta správná slova. Bill se na něj nechápavě díval. "Tak co je?" "Nechtěl bys počkat venku, bude to jen chvilka" navrhnul Tom, ale bylo mu jasné, že bratra tak snadno neoklame. Billovi projel půvabnou tvářičkou vztek. "Koho tam máš?!" křiknul na Toma. "Nikoho..." odpověděl odevzdaně a už se Billovi ani nepokoušel bránit, když rozčileně otevřel dveře do jeho šatny. Na jednom z křesel sedělo tmavovlasé děvče, působilo trochu vylekaně, zvlášť když Bill po obhlédnutí situace zlostně třísknul dveřmi a otočil se zpět k bratrovi. "Moc hezké! Takže ty tvoje sliby byly zase jenom řeči co?! Jak myslíš, běž si za ní, už se jistě nemůže dočkat. Ale nepočítej s tím, že se potom vrátíš za mnou!" Tom rychle přemýšlel jak zachránit situaci. Bylo mu hloupé poslat dívku pryč, ale mnohem víc mu záleželo na bratrovi, nebylo nic co by ho mrzelo tak, jako neshody s ním. "Pojď tam se mnou" bylo to první co jej za těchto podmínek napadlo. Bill mu odpověděl znechuceným odfrknutím. Tom se ale snažil dál, za žádnou cenu jej nechtěl nechat odejít. "Nemusíš nic dělat. Můžeš se třeba jen dívat, kontrolovat ,aby ses přesvědčil že v tom není nic citového tak jako s tebou. Nebudou tam žádné city, slibuju". Ještě hodnou chvíli trvalo než Billa přesvědčil aby přistoupil na jeho nápad a nakonec se mu to skutečně podařilo, jelikož u bratra zvítězilo vědomí, že bude moci na Toma alespoň dohlížet, když už to bez klasické akce s děvčetem nevydrží.
"Oba?" pozvedla dívka udiveně obočí, ale odpovědi se jí nedostalo. Tom se věnoval zamykání dveří aby měli patřičný klid a Bill kolem ní nevšímavě prošel až ke světlé sedačce, na niž se uraženě posadil. Tom se rozpačitě rozhlédl po místnosti, protože si uvědomil, že jediným kusem nábytku na který by se vešli dva lidé je pohovka kterou obsadil bratr. Když však zahlédl jeho výraz ve tváři, neodvážil se říct ani slovo a raději na zem položil tenkou deku. Dívka konečně vstala a při těch pár krocích, které ji dělily od Toma se snažila upravit svoji sukni, v níž se očividně necítila. Že to byla zbytečná námaha pochopila v okamžiku kdy usedla a džínovina se opět vyhrnula těsně pod zadek. Tom jí pomalu přejel dlaní po levém rameni a ihned ucítil jak se pod jeho dotekem zachvěla. Zamířil k jejím oblým bokům na nichž nechal položené ruce a přitáhnul si ji přímo k sobě, aby nemohla situaci dál prodlužovat. Po chvíli získala jistotu i ona, žádostivě se naklonila k Tomovým rtům a jazykem zlehka obkroužila místo kolem chladivé náušnice. Pokračovala dál po jeho hebkých plných rtech a několikrát se odvážila malinko je podráždit zuby, aby získaly díky prokrvení sytou barvu. Tomovi se její počínání začínalo líbit a ochotně spojil svá ústa s těmi jejími. Okamžitě v nich ucítila jeho jazyk, který pronikal stále hlouběji, když nekladla žádný odpor. Vlastně by ji ani nenapadlo se nějak bránit, byla připravena udělat cokoliv po ní bude chtít. Tom vycítil svoji převahu. Prudce dívku přiměl aby se položila na záda, až mírně vydechla bolestí, protože deka tvrdost podlahy rozhodně neutlumila. Dostal se svými boky mezi její stehna téměř bez práce, všechno usnadňovala její krátká obepnutá sukně. Dychtivě jí přejížděl horkým jazykem po jemné kůži na krku a nad klíčními kostmi a záměrně dvakrát silně skousnul aby se pod jeho rty vytvořily temně rudé skvrnky, které zřetelně kontrastovaly se světlou pokožkou. Dlaněmi jí tvrdě přejížděl po hrudi dokud jí nevyhrnul tmavé tričko až k bradě a následně jej z ní stáhnul úplně. Stále častěji mířil nedočkavou rukou k jejím nahým stehnům a intenzivně je hladil, zatímco ji laskal na naběhlých rtech a podrážděném krku. Rozhodla se nezůstat pozadu a nahmatala zip u Tomovy mikinu, kterou zanedlouho odložila někam na stranu. Udýchaně se přitiskla na jeho tělo a jazykem ochutnávala každý kousek. Mezi prsty mu tiskla bradavky a cítila že je silně vzrušený. Levou rukou jí zajel za okraj kalhotek, až hlasitě vzdychla, jakou použil sílu. Přiblížila se prsty k jeho pásku, chvíli bojovala se složitou sponou dokud se jí nepodařilo proniknout pod kalhoty, které díky své velikosti samovolně sjeli. Trochu zaváhala když se jí Tom s přerývaným dechem snažil oddálit od sebe stehna, ale brzy ji takové myšlenky přešly a poslušně sevřela jeho boky. Prudké proniknutí jí zpočátku vyrazilo dech, ale netrvalo dlouho a přizpůsobila se jeho rychlému tempu. Občas slabě zasténala, neodvažovala se projevovat nahlas, protože ji neuvěřitelně znervózňoval Billův neustálý upřený pohled, z něhož se nedalo absolutně nic vyčíst. Nehybně sledoval každý jejich pohyb a když slyšel Toma vzdychat, neváhal ho chladně upozornit ať to tak nepřehání. I přestože měla problémy udržet Tomův příliš zběsilý rytmus, něžně jej hladila po zpocených zádech a nehty se zarývala do pohybujícího se hrudníku. Objala jej kolem krku a ještě víc k sobě přitiskla, protože cítila že se blíží jeho vrchol. Skutečně ji za pár okamžiků zaplavila teplá tekutina a Tomův pohyb náhle ustal. Ještě nějakou dobu oddechoval, ale nakonec se namáhavě zvednul, čímž jí výrazně odlehčil. Beze slova si zapínal knoflík kalhot, zatímco jí se teprve vracel cit do kolenou, které musela držet dlouho pokrčené. Tom sáhnul po odhozené mikině a přisednul si k bratrovi, který už se zdál relativně klidnější než před pár minutami. Zjevně si oddechl že už je po všem. Otočil se k Tomovi a ušklíbnul se. "To ti to trvalo!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.