Zákulisí 2

14. srpna 2006 v 11:34 | Alois |  Tom a Bill story ( pro starší 15 let )
ZÁKULISÍ II.
Dál Bill neřekl nic, otočil hlavu zpět dopředu a s neutrálním výrazem pozoroval jak se trochu zaskočená brunetka obléká. Takový průběh rozhodně nečekala, natož aby tušila že ji po celou dobu bude provázet bedlivý dozor v podobě Billa. Cítila se rozpačitě a nejistě jezdila pohledem z jednoho na druhého. Tom se k ničemu neměl, seděl na pohovce jako přibitý, oči do země a zřejmě se vůbec nehodlal své partnerce dále věnovat. Situaci za něj vyřešil Bill, který najednou překypoval aktivitou, ochotně se zvedl a pomalou chůzí zamířil k zamčeným dveřím. Během vteřiny pod jeho prsty cvaknul zámek a on se vyčkávavě postavil na stranu. Děvče dobře pochopilo, že její úloha právě skončila a je nejvyšší čas tuhle společnost opustit. Vlastně se jí značně ulevilo, Billovy zlostné pohledy by už nedokázala snášet ani chvilku, evidentně v ní viděl konkurenci, což jí přišlo samozřejmě nenormální. Bez rozloučení se vytratila z místnosti, zatímco ji Bill málem přirazil ve dveřích, jak chvatně se je pokoušel znovu zavřít.
Tom konečně zvednul hlavu. "Trpěl jsi při tom moc?" Bratr se na něj pousmál, přestože jej ještě pořád nepřešel počáteční vztek. "Ustál jsem to, ale rozhodně nemám chuť si podobné divadélko zopakovat". Tom mu věnoval jeden ze svých nejsladších pohledů. "A na co máš teda chuť?" Bill pozvednul obočí. "Nemusíš se snažit, nezlobím se". Lhal, zlobil se dost a neměl tu správnou náladu na to, aby s bratrem vedl tyhle řeči, které se mu jindy tolik líbily. Věděl, že Tom má pocit viny. Posmutněle se znovu posadil, než vyjedou, musí se trochu uklidnit, nechtěl aby si ostatní všimli, že měli nějakou neshodu. Tom se nenápadně přiblížil, přesně na takovou správnou vzdálenost, aby měl bratra na dosah. Jemně mu přiložil ruku na koleno. Čekal, že ho nechá aby pokračoval, ale Bill se prudce odtáhl. "Nech mě". "Chci ti to jen vynahradit" špitnul Tom trochu dotčeně. "Na to jsi měl myslet dřív!" odsekl Bill a pokoušel se zastavit bratrovo snažení dostat se mu pod tričko. Nakonec se mu podařilo Tomovy ruce přece jen odstrčit, ale na břiše mu po nich zůstaly drobné zarudlé škrábance, po bratrových nehtech. Tom bezmocně vzdychnul. "Tak aspoň polibek. Jen jeden, Bille, na usmířenou, prosím". Bill zaváhal. Samotného jej rozčilovalo, že se nikdy nedokáže na Toma dlouho zlobit a teď to pro něj bylo ještě o něco těžší, když viděl jeho utrápený omluvný výraz. Cítil jak pod dohledem těch jeho tmavých očí taje, ať se tomu bránil jak chtěl, ať se v duchu přesvědčoval, že by mu to neměl za žádnou cenu dovolit. Téměř neznatelně přikývnul bratrovým směrem. "Jen jeden, rozumíš?" uvědomil si, že jeho hlas zní příliš nepřesvědčivě. Tom se k němu opatrně nahnul, ruce pro jistotu nechal volně podél těla a jen mírně naklonil hlavu, aby se lépe dostal k jeho ústům. Zlehka na ně přitisknul ty své, bylo to sotva znatelné, jen takový letmý dotek. Na okamžik přestal a podíval se na bratra. Chtěl se ujistit že jej jeho oči vybízejí k dalšímu. Znovu se přivinul k těm horkým, heboučkým rtům a tentokrát jim věnoval mnohem více času. Něžně je opisoval jazykem, svíral mezi svými vlastními rty nebo je jemně bral mezi zuby a tiskl, dokud nebyly sytě červené. Teprve potom zajel Billovi pravou rukou do vlasů, zaklonil jeho hlavu tak jak bylo třeba a přisunul jej k sobě tak blízko, jak jen to bylo možné. Poslouchal, jak těžce oddechuje a jen co trošku víc nevědomky rozevřel ústa, využil příležitosti a zaplnil je svým jazykem. Bill jej téměř nedočkavě propletl s tím svým, věděl, že teď už je pozdě hrát si na uraženého, po tom jak hluboce se vpíjel do Tomových úst by to nemělo ten nejlepší efekt. Pevně jej objal kolem krku a beze slova jej vpouštěl tak hluboko jak jen si bratr přál. Postupně mu začal pokrývat polibky kůži na krku, vzrušivě ji mnul a snažil jazykem co nejsilněji dráždit místa, o kterých věděl, že jsou pro Toma maximálně citlivá a reagují na sebemenší projev laskání. Dlaní přejížděl po jeho chvějící, se hrudi, zbrkle nahmatal zapínání a netrpělivě se přisál na nahou kůži plochého břicha. Zkoumal ji měkkými polštářky svých rtů, které byly příjemně vlhké, zapojil i horlivé ruce, jimiž třel bratrovy bradavky, které pod bříšky jeho prstů okamžitě tuhly. Tom se už nedokázal držet zpátky, vzdychal nahlas a až bolestivě zajížděl bratrovi do vlasů aby si jej přidržoval co nejvíc u sebe. Několika pohyby si Billa vysadil na svůj klín a okamžitě přiložil ruce na jeho stehna v obepnutých kalhotách. Tvrdě přejížděl po celé jejich délce až na jeho zadek, na němž chvíli setrval svými dlaněmi, jakoby se nemohl odtrhnout. Hladil bratra po útlém pase a vychutnával si doteky na jemnou kůži jeho boků, z nichž se mu snažil strhnout džíny. Bill jej zastavil. "Počkej, já to udělám". Pousmál naposledy mu vnikl horkým jazykem do úst a kleknul si na podlahu. Tvrdá zem jej tlačila do kolen, ale snažil se na to vůbec nemyslet, jediné co jej teď doopravdy zajímalo byl Tom. Nic kolem sebe nevnímal, jen Tomovy něžné ruce jak jej hladí po holých ramenou a jeho zastřený hlas, jak do ticha místnosti slastně sténá. "Vždyť si to dnes ani nezasloužím" upozornil ztěžka Billa, který se právě dobýval za okraj jeho kalhot. Bratr se pousmál. "Musím si tě přece nějak udržet". Jen co dořekl, protáhl drobnou ruku pod jeho prádlem, takže Tomovi nezbývalo, než se opřít a zavřít touhou zastřené oči. Bill se mu věnoval jak nejlíp dovedl, plně se soustředil na každý pohyb, který udělal svými rty a snažil se jimi postupovat v takovém rytmu, který byl pro bratra nejpříjemnější. Poznal to z jeho vzdechů. Nepotřeboval slyšet ani slovo a přesto dokonale věděl kdy má zrychlit a kdy naopak své tempo zmírnit. Tomem začal procházet povědomí třas, což byla jasná známka toho, že jeho vzrušení dosahuje maxima. Bill mu ještě o malinko víc rozevřel kolena, aby mohl volnou rukou hladit jeho stehna, což na Toma působilo jako elektrický výboj. Bill věděl, že je téměř u vrcholu, proto své laskání znatelně zrychlil a brzy poznal, že postupoval správně. Bratr zaryl nehty do hrubé látky a samovolně si skousnul ret. Bill se konečně napřímil, zvedalo se mu těžce, měl nepříjemně strnulé nohy. Chytil se Tomovy ruky, kterou mu ihned podal a s jeho pomocí se postavil. Při pohledu na hodiny se upřímně zděsil, tím pádem nemohl nechat bratra ani chvilku odpočívat. Měli nejvyšší čas, už takhle jim bylo jasné, že je budou ostatní postrádat. Ještě než vyšli ze dveří se Bill otočil na bratra, který kráčel těsně za ním. "Takhle podle tebe vypadá JEDEN POLIBEK?"…..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veruš veruš | E-mail | 14. srpna 2006 v 11:45 | Reagovat

hmm docela pěkný!!!

2 zahrobnicka zahrobnicka | 13. září 2006 v 15:17 | Reagovat

no ta to smisne konce....ale jedno ti povjem...nepis take kde sa robia sami chalani..je to blbe..plss

3 Alois Alois | E-mail | Web | 13. září 2006 v 19:32 | Reagovat

zahrobnicka: no wow ty si mě ale překvapila ale fakt prominˇ pořát tu budou tyhle příběhy protože moc těch jak tam sou z holkama nejni mno =)

4 Anaj Anaj | 5. června 2007 v 12:46 | Reagovat

Alois: Ale k tomu, ze TY si to nepisala sa nepriznas, co?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.