Sklo

30. září 2006 v 13:55 | Alois |  Tom a Bill story ( pro starší 15 let )
SKLO
Tom si s unaveným výrazem ve tváři pohrával s prázdnou lahví a ledabyle ji přehazoval z ruky do ruky. Přimhouřil oči, aby zaznamenal co způsobilo tlumené kroky, nesoucí se dlouhou chodbou. Vadilo mu ostré žluté světlo z nástěnných zářivek, které jej nepříjemně řezalo v zorničkách a nutilo lehce přivírat víčka. Cítil se unavený, měli náročný den a on se nejvíce ze všeho těšil na to, jak se večer ponoří do teplých přikrývek a vychutná si luxus dlouhého spánku. Bylo jedenáct večer, seděl na světlé polstrované sedačce v jedné z prázdných kanceláří jednoho z místních rádií. V budově se nenacházelo mnoho lidí, jen několik zaměstnanců, kteří měli na starost noční vysílání a jejich vlastní ochranka, která však čekala dole v přízemí.
Pohlédnul před sebe a v tom hrozném oslepujícím světle viděl přicházet bratra, jenž ztěžka otevřel masivní dveře a houpavými kroky vkráčel dovnitř. Na očích měl velké sluneční brýle, nechtěl aby přítomní možní fotografové zachytili do svých objektivů jeho únavou zarudlé oči s rozmazanými linkami, které už ani neměl energii poopravit. Věděl, že jen co uskuteční svůj slibovaný půlnoční vstup, jako překvapení pro posluchače, odjedou s bratrem nepozorovaně domů. Tom byl jediný člověk, jemuž Bill dovolil vidět jej neupraveného.
Byl si jistý tím, že bratra nijak nepohoršuje když se v jejich soukromí nenalíčí, když dává z pohodlnosti přednost své přirozené tváři, která jemu samotnému nepřipadala nijak zajímavá, ale Tom v ní viděl vrchol dokonalosti. Líbil se mu bratrův zájem, zbožňoval jiskření, jenž mezi nimi panovalo, kdykoliv se k sobě jen přiblížili. Nemohl si pomoct, Tomova přítomnost jej za žádnou cenu nenechávala chladným. Pousmál se na bratra, který neváhal vstát, pomalu k němu dojít a opatrně sundat z jeho očí černé brýle. "Nech mi je, víš jak jsem unavený" namítnul Bill, který měl ještě stále tendenci ukrývat svá napuchlá víčka a bledé tváře. "Chci ti vidět do očí, nemám rád když nevím kam se díváš" ohradil se Tom s stáhnul bratra za ruku na svůj klín. Bill si sednul na jeho kolena a on jej objal kolem pasu.
Cítil se tak nepopsatelně, když položil hlavu na Billova záda a mohl si vychutnávat pohled, který mu umožnila krátká bundička, jenž se lákavě vyhrnula. "Kde jsi byl?" zeptal se rádoby ledabyle Tom. Bill vycítil pozorný tón v jeho hlase a nahlas se rozesmál. "Proboha Tome, v celé téhle budově je celkově asi pět lidí, z toho všem je tak kolem čtyřiceti, koho bych tady asi mohl oslňovat?" "Ty oslníš každého" prohlásil Tom a škádlivě jej polechtal na nahých bocích. Bill se z jeho nohou téměř násilím zvednul a začal popocházet po nevelké místnosti. Postavil se k oknu a se soustředěným výrazem pozoroval potemnělou oblohu, na níž nesvítila ani jediná hvězda a celá byla pokryta těžkými mraky. Chtělo se mu tak strašně spát, celá tahle večerní výprava do rádia byla naplánována zcela nečekaně a druhá polovina kapely si s úlevou oddechla, že se nemusí této akce zúčastnit také. Tom vydechl do Billových voňavých vlasů a políbil je zezadu na krku. "Mám zamknout?" zašeptal a objímal bratrovo drobné tělo svými dlaněmi. "Vždyť tady nejsou ve dveřích klíče, ty si nepamatuješ?" odvětil Bill se zrakem stále upřeným skrz skleněnou okenní tabuli. "Asi ne…" zaváhal Tom a očividně byl zaskočen. Bill se k němu konečně obrátil čelem. "Už jsme tady přece byli! Vzpomínáš si? Interview, kde nás mohli zvenku přes sklo sledovat fanoušci. Bylo to skvělé".
Tomova tvář se najednou rozjasnila. "Nepůjdeme se tam podívat?" navrhnul okamžitě. Bill pokrčil rameny a pohlédnul na velké hodiny přímo nad jeho hlavou. Zbývalo jim ještě hodně času, stejně by jej všechen proseděli tady a trnuli by strachem kdy někdo rozrazí dveře a uvidí něco, co by vidět neměl. Navíc jej docela lákalo, podívat se do míst, kde dělali jedny ze svých prvních rozhovorů. Přijal bratrovu nabízenou ruku. Teplo jeho hebké dlaně jej dokázalo zevnitř rozehřát a naplnit příjemným pocitem. Kráčeli společně po schodech dolů a stále častěji se zastavovali, aby si vyměnili několik horlivých polibků. "Takhle tam ani nedorazíme" upozornil Tom bratra, který jej už dobrých několik minut držel přitisknutého u chladné zdi a jezdil prsty po jeho hladké kůži na zádech. Bill malinko zčervenal a v mžiku od bratra odstoupil. Konečně otevřeli dveře do povědomé místnosti, jenž byla z jedné poloviny tvořena pouze bytelným sklem, které přecházelo do oblouku. Všude kolem byl klid, nic se ani nepohnulo, jen kolem budovy čas od času obcházeli noční hlídači se psy, kteří měli na starost celý rozlehlý objekt.
Bill se posadil na jedno z mnoha tmavomodrých křesel stojících v rohu a nenápadně si poklepal dlaní na kolena, aby Tomovi naznačil, co se od něj žádná. "Věděl jsem, že mě sem netáhneš zbytečně" rozsvítili se Tomovi oči a opatrně se obkročmo na bratra posadil a postupně na něj přenesl celou svoji váhu. Bill se ušklíbnul. "Jen pár polibků jasné? Nevím v jakých intervalech prochází ochranka a nechci to takhle ani zjišťovat". Chytil Toma za boky něžně jej přitáhnul ještě víc k sobě, jelikož bratr na něm seděl jen tak zlehka a nebyl uvolněný. Bál se, aby nebyl pro křehkého Billa příliš těžký a musel se tedy soustředit na to, aby udržel rovnováhu. "Já se nerozplynu" špitnul Bill a pomalu přejel dlaněmi po jeho zadku. Tom se rukama zapřel o opěradlo za Billovou hlavou a hladově jej políbil. Potřeboval si vynahradit celý ten nekonečný den, kdy se jej nemohl ani dotknout, kvůli strachu, že by cokoliv mohlo vypadat podezřele. Jen velmi těžko se ovládal, když pozoroval bratra, jak se po vystoupení převléká a on se k němu nemohl přiblížit, protože by to jistě neprošlo bez povšimnutí.
Chvíle, kdy měl Billa blízko, ale musel krotit svou touhu, pro něj byly mučivé. Bill vniknul svým horkým jazykem do jeho úst, jakmile je jen zlehka pootevřel. Něžně si s ním pohrával, spojoval jej se svým a sledoval Billova pevně sevřená víčka, na nichž se mírně chvěly jeho dlouhé, smyslné řasy. Neudržel se a silně skousnul bratrův ret, který se během vteřiny dokonale prokrvil. Bill neuhnul, byl zvyklý, že se bratr v jeho blízkost neumí kontrolovat a ovládne jej vlastní tělo. Vlastně se mu to líbilo, měl rád vědomí, že někomu patří. Přesunul svůj jazyk na Tomův krk a co nejvzrušivěji jej dráždil. Znal bratrovy erotogenní zóny a právě místo na krku těsně pod ušním boltcem, bylo jedno z nich. Neomylně k němu zamířil a přiložil na něj svůj vlhký jazyk. Tom zaúpěl a snažil se co nejvíce natlačit svůj klín na Billův. "Co jsem řekl? Dál nezajdeme!" upozorňoval jej Bill se smíchem v hlase a sám věděl, že svým slovům nevěří.
Potřeboval Toma, stejně jako Tom potřeboval jeho. "Vždyť nemusíš jít dál" šeptal mu do ucha bratr, zatímco bloudil rukou po jeho nahé hrudi a mezi svými prsty mnul jeho bradavky, aby patřičně ztuhly. "Myslíš že to necítím?" ušklíbnul se Bill a dotknul se letmo prsty bratrova napjatého rozkroku. "Můžeš se dívat, ale nevydržíš to" šeptal dál Tom a začal jeho bradavky zpracovávat zuby, což bylo trochu bolestivé a on zlehka ucukával . "Nebuď si tak jistý" pousmál se Bill a znovu se lačně vrhnul na bratrova ústa, aby jej mohl s nehranou razancí políbil a vychutnat si ten absolutní kontakt. Věděl, že pohyby svého jazyka Toma stále více vzrušuje a když mu začal ještě dráždivě přejíždět po stehnech, bratr jen těžko zadržoval vzdechy. "Tak dělej, ukaž mi, jak se neudržím" škádlil jej Bill čím dál intenzivněji, protože mu bylo jasné, že jeho slova Toma značně provokují a měl samozřejmě pravdu. Pohodlně se opřel a pozoroval Toma, jak si pomalými pohyby rozepíná pásek a ještě pozvolněji ruší i zapínání u svých kalhot. Neměl nejmenší důvod být před bratem v rozpacích, po intimní stránce jej znal Bill dokonale a neměl před ním co skrývat.
Bill nedával najevo chvění v podbřišku, snažil se udržet vážnou a lhostejnou tvář. Tom si bez váhání stáhnul i spodní prádlo a s pohledem pevně upřeným na bratra, obemknul prsty své vzrušení a začal pomalu pohybovat. Bill nasucho polykal, bratrovo úpění jej neuvěřitelně dráždilo a rozčilovalo jej vědomí, že mu je nezpůsobuje on sám. Pokoušel se držet své emoce na uzdě, ale nakonec se přece jen odhodlal a prudce odstrčil Tomovu ruku, kterou vystřídal tou svou. Dělal že nevidí bratrův spokojený výraz a pohyboval dlaní už mnohem rychleji, jen aby nutil Toma k ještě hlasitějším stenům, aby se přesvědčil, že on dělá všechno lépe. Ujistilo jej o tom teplo, jenž se mu po malé chvíli rozlilo v dlani, doprovázené bratrovým silným vzdycháním. Nenechal Toma ani vydechnout a opatrně mu naznačil ať se zvedne. Bratr jej pochopil, věděl, že jej Bill potřebuje teď, záleželo mu na jeho uspokojení více než na tom svém, jenž právě zažil.
Kleknul si na zem a jemně od sebe oddálil Billova kolena. Cítil jak se Bill chvěje, na první pohled bylo znát jeho vzrušení, na čele mu perlily krůpěje potu. Téměř nedočkavě zbavil bratra agresivními pohyby kalhot i prádla a chvíli se jeho vzrušení jen tak letmo dotýkal jazykem, než Bill zajel nespokojeně svými nehty do jeho ramenou na znamení, že chce víc. Tom mu vyhověl a pomalu jej vzal do úst. Billem projela skoro horečka, srdce mu bilo nahlas a on nedokázal krotit své výkřiky, k nimž jej nutila Tomova pečlivá činnost. Nemohl bratra ani mírně hladit, soustředil se jen a jen na Tomovi dokonalé rty, které jej pomalu ale jistě přiváděly k vyvrcholení.
Netrvalo dlouho a s tlumeným zasténáním zaplnil bratrova ústa. Prudce vydechl a se zavřenýma očima se znovu opřel. Konečně se cítil uvolněně, přesně tohle mu chybělo po dnešním náročném dni. Něžně bratra políbil a ochotně mu pomáhal se zapínáním opasku u kalhot. Ani jednomu se nechtělo odcházel, měli však nejvyšší čas vrátit se nenápadně zpátky nahoru a připravit se na svůj půlnoční vstup. Zatímco Tom hledal na zemi zbytek svého oblečení, Bill se rozhodl prohlédnout si prosklenou část místnosti. Při pohledu na pohoršenou tvář nočního hlídače, kterou měl neomaleně přilepenou na skle se mu téměř zastavilo srdce. Nastalo hrobové ticho, jenž přerušovalo jen slabé vrčení statného ovčáka, který doprovázel stráž objektu. Bill se vzpamatoval a vyloudil úsměv. "Ehm, dobrý večer…ach, rozkošný pejsek!"…..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veruš veruš | E-mail | 1. října 2006 v 11:50 | Reagovat

:-D to je hukotný......

2 zahrobnicka zahrobnicka | E-mail | Web | 2. října 2006 v 19:56 | Reagovat

no moja...sluchaj tu..nebudem sa opakovat co som minule pisala...ale..uz vies....yoo?kujem

3 Katja-DEUTSCHLAND LOVE Katja-DEUTSCHLAND LOVE | E-mail | Web | 27. března 2007 v 21:41 | Reagovat

zahrobnicka: Táhni!!

4 LUCKA LUCKA | E-mail | 15. srpna 2007 v 20:00 | Reagovat

Husty!!!!!!!!!§

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.