Terasa

22. září 2006 v 22:30 | Alois |  Tom a Bill story ( pro starší 15 let )
TERASA
Bill pomalu usrknul z vysoké sklenky a rozhlédnul se kolem sebe. Jako obvykle viděl ohromnou spoustu lidí, které neznal, oděných do obleků a večerních šatů. Stál u malého stolku v rohu, opatrně popíjel a vyhlížel bratra, který si odskočil pro něco malého k jídlu a už dvacet minut po něm nebylo ani vidu ani slechu. Bill se zoufale posadil a jakmile na něj zamířil hledáček všudypřítomného fotoaparátu, zářivě se usmál, jakoby se právě výborně bavil. Ve skutečnosti se ukousával nudou, v celé rozlehlé a honosně zdobené místnosti nebyl nikdo, s kým by mohl prohodit slovo, navíc mu byli návštěvníci věkově vzdáleni o desítky let. Povinný rozhovor pro hudební vydavatelství, které celou akci pořádalo měl za sebou, už mu nikdo nestrkal mikrofon pod nos. Musel se soustředit, aby na jeho tváři stále hrál blažený výraz, nemohl se tvářit otráveně, když všichni kolem sršeli dobrou náladou a hlasitě se smáli historkám, které společně někdy dávno prožili. Bill hypnotizoval uličku vedoucí ke stolům s občerstvením, odkud by se měl konečně vynořit Tom, jenž byl ve svém obvyklém oděvu, v té záplavě černé barvy nepřehlédnutelný. Nemohl si nevšimnout, že většinu osazenstva upřímně dráždí jejich osobitý styl, který se nenamáhali měnit ani pro tuto událost. Najednou ucítil na svém levém boku cizí prsty a prudce se otočil. Tom mu věnoval pobavený výraz nad jeho úlekem, zatímco Bill se nervózně ujistil, že v jejich blízkosti není žádný fotograf. "Chceš být zítra na titulní stránce? Jestli ne, tak dej pryč ty ruce!" sykl káravě a přijal malý talířek jahod, který mu bratr podával. "Nechal jsi tam vůbec něco?" zeptal se se smíchem Bill, protože mu bylo jasné, že bratr strávil příjemnou půlhodinku ochutnáváním nejrůznějších dobrot. "Měl jsem hlad!" hájil se Tom a posadil se na židli vedle bratra. "Bavíš se stejně jako já?" povzdechnul Tom a vypil na jeden nádech plnou sklenici sektu. "Nepřeháněj to, nebo zase bude ostuda!" prohlásil Bill, který měl dobrý přehled o tom, kolikátou sklenku do sebe bratr právě obrací. "Tady nic lepšího dělat nemůžu, nechápu proč tady musíme korzovat ještě dvě hodiny". "David řekl, že musíme vydržet do půlnoci, jinak by to bylo neslušné" oznámil smířeně Bill a vložil mezi rty první z jahod, ležící na podnose před ním. Samovolně si přejel jazykem rty, aby z nich zmizela sladká šťáva. Vzal mezi prsty další a jen tak z nudy si jí přejížděl po ústech, než ji po chvíli spolknul. Tom jeho počínání beze slova pozoroval, hltal očima Billovy plné rty, které najednou získávaly mírně rudý nádech a dokázal myslet jen na to, jak asi právě chutnají. Bill si pomalu olíznul ulepené prsty a v Tomovi zatrnulo když vsunul do úst svůj ukazováček. Všimnul si, že stoly mají bělostné ubrusy dosahující až k zemi, proto se odvážil zlehka dotknout svým lýtkem Billovy nohy. Bratr se leknutím málem zakuckal a upřel na Toma svůj nevinný pohled. "Copak? Chtěl bys něco?" "Můžeš hádat" zašeptal Tom a s přejel mu mráz po zádech, když si bratr nenápadně olíznul rty, které teď vypadaly svou vlhkostí ještě plnější. "Uhodl jsem?" zeptal se s úsměvem Bill a pro jistotu se podíval na stranu, jestli jsou úplně z doslechu. Naštěstí byli, nikdo se jim nevěnoval, každý si hleděl svého a povídal si se svými přáteli. Bylo to snad poprvé, kdy uvítal, že není středem zájmu, může si vychutnávat apatii ze strany ostatních lidí a nechat se unášet jiskřivou atmosférou, která právě mezi jím a Tomem postupně začínala panovat. Opatrně rukou rádoby náhodně zavadil o bratrovo stehno a i nadále dělal jakoby nic, jakoby se plně věnoval svému talíři a nic jiného jej absolutně nezajímalo. "Můžeš klidně přitlačit" pošeptal mu Tom a když se k němu nakláněl, lehce mu přejel jazykem po ušním lalůčku. Bill se zachvěl, přesto se mírně vyděsil. "Kroť se, tohle už je nápadné". "Tak pojďme někam, kde nikoho nebudeme pohoršovat" navrhnul zastřeně bratr a hned se hluboce zamyslel. "Není kam, všude jsou hosté" odporoval Bill. Tom se otočil za sebe, kde spatřil široké dveře na obrovskou venkovní terasu, které byly plně kryty těžkým sametovým závěsem. Podíval se zpět na Billa a naznačil svůj návrh. "Nezbláznil ses? Vždyť tam může kdokoliv přijít, nehledě na to, že je venku zima!" "Něco přece vydržíš ne? Jen na chvíli, na chviličku o samotě, co říkáš?" Bill se snažil jakýmkoliv způsobem vykroutit. "Je to strašně riskantní!" "Jo a to mě vzrušuje" špitnul Tom zatímco upíral svůj pohled do bratrových nerozhodných očí, které po chvíli začaly nemilosrdně tát. "Já nevím…." Tom vyřešil celé dilema za něj, když jej rychlým pohybem donutil vstát. "Pojď!" řekl téměř rozkazem a společně proklouzli za velký závěs, kde našli potřebnou kliku a otevřeli prosklené dveře na terasu jen na vzdálenost, aby jimi mohli v pořádku projít. Ujistili se, že si jejich vytracení nikdo nevšimnul. Bill se zatřásl. "Je mi zima!" zakňoural a založil si ruce na prsou. "Zahřeju tě" nabídnul mu laškovně Tom a bez váhání se na něj přitisknul. Chytil Billa kolem pasu a dlaněmi se usídlil na jeho úzkých bocích, které pevně sevřel. Tom nemohl odolat, prostě musel ochutnat ty lehce naběhlé měkké rty, na něž myslel od první chvíle. Dychtivě k nim přiložit ty své a jemně je stisknul. Počkal až jej bratr obejme kolem krku a teprve potom uskutečnil první opravdový a žádostivý polibek. Chutnal úžasně, tak sladce a smyslně, nedokázal se odtrhnout, jen donutil Billa rozevřít ústa, aby je následně zaplnil svým jazykem do posledního milimetru. Vzrušeně si hrál s chladivou ozdobou v bratrově horkém jazyku a jeho ruce se pomalu dostaly až k Billovu zadku, který horlivě hladil. Dostrkal bratra až na pravý okraj terasy, kde byly na sobě poskládány podušky z lehátek, které teď na podzim byly k nepotřebě. Téměř silou na ně Billa shodil a nalehnul si plnou vahou na jeho tělo. Něžně mu přejížděl zuby po odhaleném krku a štíhlými prsty pomalu rozepínal knoflíky u Billovy černé košile, pod níž se rýsovala jeho světlá, hladká hruď. "Tome, dost!" úpěl Bill i přes své protesty stále zajížděl svým jazykem mezi Tomovy rty a sám mu pomáhal rozepnout poslední zbývající knoflíčky. Tom ji nedočkavě rozhrnul a okamžitě jej ještě víc rozpálil pohled na bratrovy chladem ztuhlé bradavky, které začal ihned zpracovávat jazykem, u čehož Bill sténal skoro nahlas a zarýval nehty do jeho ramenou. Když Tom jednu z nich zlehka skousnul mezi zuby, bratr vykřikl a jeho tělo se napjalo. Bez rozmýšlení vyhrnul Tomovi tričko a začal hladově dráždit jazykem jeho rovné břicho, kde zajížděl až do jeho pupíku, což Tomovi způsobovalo neutuchající slast. Vzal do dlaní Billovu hlavu a znovu se vpil do jeho naběhlých úst, které už získaly obvyklou chuť, protože tu jahodovou z nich dávno slíbal. Tom pomaloučku hladil bratrova stehna, zajížděl na jejich vnitřní stranu a svou ruku vedl stále výš, dokud nedosáhl jeho rozkroku, který už byl v této chvíli značně napjatý a jeho doteky tento stav ještě zhoršovaly.Tom mu dlaní přejížděl po podbřišku a šikovnými prsty jej dráždil se stále vzrůstající intenzitou, až Bill nevydržel a jeho dlaň si zasunul pod okraj kalhot. Vzrušeně vydechnul a přivřel oči,měl chuť, aby v této pozici Tom zůstal nejlépe navždy, proto jej rozesmutnil, když bratr svou ruku opět vytáhnul a roztomile se na něj ušklíbnul. "Dneska na tebe budu moc hodný" řekl tiše a pomalými pohyby si rozepnul kalhoty, které nechal sjet pozvolna ke kolenům. Pokleknul si k bratrovi zády a přidržel si jeho ruce na svých rozechvělých bocích, protože i jím začínala pomalu třást zima. Bill znejistěl. "Co když někdo přijde? To bychom nevysvětlili". "Neboj, jen do toho". Billovy prsty se chvěly tak silně, že si téměř nedokázal rozepnout sponu u svého pásku a zdolat knoflík mu trvalo neskutečně dlouho. Jeho vzrušení však přesto neustávalo, naopak ještě vzrůstalo pohledem na vyčkávajícího bratra, který se tvářil naprosto trpělivě a Billovu pomalost neodsoudil jediným slovem. Potřeboval Toma rozehřát, zdál se mu příliš strnulý, nechtěl být tím jediným kdo si bude vychutnávat požitek, neviděl v bratrovi jen nějaký nástroj pro svoje uspokojení, chtěl aby mu bylo stejně příjemně jako jemu samotnému. Něžně přejel teplým jazykem po linii bratrových zad, jemuž okamžitě naskočila husí kůže a mírně se zatřásl. Líbal jej na zadní straně krku, hladil jeho ramena a svá ústa přikládal k Tomovu zátylku. Bratrovy vzdechy byly neklamným znamením, že jeho laskání má svou odezvu a on může s čistým svědomím přijmout Tomovu výzvu. Chytil jej za útlé boky a proniknul do něj jak neopatrněji dovedl. Tom vydechl. Nebylo to ani zdaleka tak bolestné jako poprvé, to měl pocit že do konce nemůže za žádnou cenu vydržet a několikrát měl na jazyku požádat Billa aby přestal. Teď sice cítil ještě nepatrnou bolest, ale bych schopen spolupracovat, vycházel Billovi vstříc, chvílemi jej neuvěřitelně vzrušovalo jak se v něm pohyboval, všechno si vychutnával mnohem zřetelněji a uvolněněji, netížil jej strach z neznámého. Vnímal věci, které si předtím vůbec neuvědomoval, přitisknul si Billa ještě víc k sobě, chtěl cítit každičký jeho pohyb,chtěl cítit jak jej uspokojuje. Bill hlasitě zaúpěl a jeho pohyby rázem ustaly. S hlubokými nádechy objal Toma kolem pasu, hlavu položil na jeho záda, stále ale zůstával v něm. Teprve po několika minutách, jenž byly nezbytné pro uklidnění, z něj pomalu vyšel a políbil jej na krk. Několik okamžiků si vzájemně hleděli do očí a věděli, že nemusí říkat ani jediné slovo, neomylně si rozuměli. Vzrůstající zima je přinutila se v tichosti obléknout. Billem třásla zimnice, byl náchylný na nachlazení, proto mu bylo jasné, že nejpozději do hodiny začne lehce pokašlávat a ráno se probudí nejméně s bolestí v krku. Tom jej pohladil po vlasech a přerušil tak jeho dumání, kolik asi může být stupňů. Když ruku v ruce mířili k velkým proskleným dveřím a nenápadně v nich kontrolovali svůj vzhled, Tom náhodně zvednul hlavu. "Ehm Bille, víš o tom že je nad námi bezpečnostní kamera??"………..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veruš veruš | E-mail | 23. září 2006 v 9:05 | Reagovat

háháá tak ten konec je dobrej!!!

2 zahrobnicka zahrobnicka | 23. září 2006 v 20:51 | Reagovat

juuuuuj..cii koksoo..ale sluchaj..sak napis nieco chalan a babaa..

3 Alois Alois | E-mail | Web | 23. září 2006 v 21:00 | Reagovat

Pokusím se něco najít ale fakt nefim jo tak kdyžtak sorry =) !!!

4 zahrobnicka zahrobnicka | E-mail | Web | 24. září 2006 v 10:29 | Reagovat

cite ty to nepises?no tah dobre..posnaz sa:D lebo nebars je to pekne ked z nich robia teplosov..je to napisane velmi pekne...styl sa mi paci...:D

5 mucinka mucinka | 24. září 2006 v 15:34 | Reagovat

zabiteeee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.