Usmíření

8. října 2006 v 14:24 | Alois |  Tom a Bill story ( pro starší 15 let )
USMÍŘENÍ
Bill se nečinně opíral o kovové zábradlí a snažil se naklonit co možná nejvíc dopředu, aby tím získal lepší výhled nad rušnou ulici, vzdálenou od něj pouhá dvě patra. Bavilo jej pozorovat hemžení neznámých lidí, dívat se kam spěchají, jak nasedají do aut, jak se zastavují s přáteli, nebo hlasitě hovoří do telefonů. Sledoval zdejší styl, který byl chvílemi rozmanitý a chvílemi zase laděný do pochmurné šedivé atmosféry, která vystihovala současné počasí. Zvednul oči k neproniknutelně zataženému nebi, na němž pluly husté tmavé mraky, které vzbuzovaly dojem, že se z nich zanedlouho spustí vydatný déšť. Zachvěl se.
Ačkoliv měl přes sebe přehozenou hřejivou deku, nemohl tvrdit, že by mu bylo příliš teplo. Foukal ledový vítr, který jej bodal do porcelánově světlých tváří, jenž jen na ten krátký okamžik venku získaly narůžovělý nádech. Nad městem se snášela silná mlha, jenž způsobovala slabou viditelnost, přestože bylo teprve něco kolem páté hodiny odpoledne. Bill si začal samovolně mnout dlaně o sebe, protože jej čím dál více studený vzduch chladil na rukou. Nechtělo se mu zpět dovnitř, tady alespoň mohl spatřit lidi, stačilo se podívat dolů.
Ve svém apartmánu by trávil celý čas v naprostém tichu a samotě, bez kontaktu s kýmkoliv. Musí si šetřit hlasivky a odpočívat v klidu, aby jej absolutně nic nerozptylovalo. Tak rozhodl jejich manažer. Zpočátku to nebylo tak zlé, vyhovovalo mu, že se může na chvíli distancovat od Toma, poslední dny pro ně dva nebyly šťastné, nechtěl jej vidět, nechtěl s ním být pohromadě, proto také hrdě rozhodl, že bude mít pokoj pouze pro sebe. V tu chvíli mu to nevadilo, byl rozčilený a měl pocit, že vedle sebe bratra nesnese už ani na okamžik.
Čím víc se uklidňoval, tím víc začal svůj názor přehodnocovat, ale otevřeně jej nezměnil. Nudil se, nic jej nedokázalo zabavit na příliš dlouhou dobu, nic si neumělo udržet jeho zájem déle než pár minut. Postupně se začal nenápadně třást pod náporem narůstající zimy a nepomohlo ani, když se zabalil do deky ještě těsněji, stále mu chlad pronikal pod kůži a způsoboval mráz po zádech. Rozhodl se opustit balkón a vrátit se zpět do vyhřátého pokoje. Přemýšlel, že si půjde nejspíš lehnout. Na posteli ostatně trávil většinu času, když zrovna nespal, nechtělo se mu vylézat z teplých přikrývek, tak jednoduše zůstal ležet a přemýšlel.
Jen co ze sebe shodil těžkou deku a zůstal jen v tričku, ozvalo se tiché zaklepání. Měl zamčeno, chtěl soukromí, ne aby k němu mohl kdokoliv bez rozmyslu vstoupit. "To jsem já" poznal bratrův hlas okamžitě. Projela jím vlna vzrušení, velice rychle se ji ale snažil zkrotit. "Běž pryč Tome, nechci s tebou mluvit". "Potřebuju tě vidět" zaúpěl Tom tiše, jakoby neslyšel bratovu výzvu k jeho odchodu. "Nepotřebuješ, co bys viděl na někom, kdo je tak příšerně nestálý a nedokáže se ani ovládat. Sám jsi to říkal a dost jasně, mám to ještě v živé paměti". "Bille, otevři! Nebudeme spolu mluvit přes dveře!" Bill pohodil hlavou. "Správně, nejlepší bude, když spolu nebudeme mluvit vůbec. Odejdi". Tom prudce uhodil pěstí do dveří, až sebou bratr trhnul. "Pusť mě dovnitř, jen na chvíli, slibuju že hned odejdu, jen s tebou chci mluvit". Na Billa jeho přesvědčovací metody zabraly, s krátkým povzdechnutím otočil klíčem a když kolem něj bratr prošel do pokoje, zase za sebou pečlivě zamknul.
"Vím, že se zlobíš…" začal opatrně Tom, ale bratr jej přerušil. "To máš úplnou pravdu, ještě si totiž velice dobře pamatuju, jak jsi na mě křičel, jak jsi byl surový a nekontrolovatelný a to všechno jen kvůli takovému neskutečnému výmyslu!" "Nespouští z tebe oči, vždyť už to ani neskrývá! Je ti za zády celý den, nedělej že o tom nevíš, jen si nechceš připustit o co mu ve skutečnosti jde, protože se k tobě chová jako k nějaké svátosti".
"Ne Tome, chová se ke mně jenom slušně, což o tobě říct nemůžu, hlavně po tom, co jsi před dvěma dny předvedl, umíš si představit jak jsem se cítil? Je to můj manažer! Je pochopitelné že je se mnou v blízkém kontaktu". "I fyzickém?" sykl tiše Tom. "Vypadni!" křiknul na něj zlostně Bill a v očích se mu třpytily perličky slz. Nechtěl jej dál poslouchat, dozvěděl by se věci, které vůbec znát nechce.
Tom se nehýbal z místa, neměl v úmyslu odejít. Stál jako přibitý u rozestlané postele a jedním okem pozoroval těžké ledové kapky, které dopadaly na zamlžená okna a monotónně bubnovaly do parapetu. Bratr k němu v návalu vzteku přišel a pokusil se jej silou strčit ke dveřím. Nečekal Tomovu tak silnou reakci, nebyl na ni připravený a na chvíli jej konsternovala. Tom mu sevřel zapěstí tak bolestivě, až Bill hlasitě vykřikl a bratr jej silou donutil aby si kleknul na podlahu.
Bill dopadl na tvrdou zem a než se mohl pokusit vytrhnout se a vstát, Tom byl vedle něj a na svém těle cítil jeho doteky. Silně jej objímal a držel pevně v náruči, nemohl se vysmeknout, jen poslušně držel. Tom měl neustále pod kontrolou jeho ruce, aby neměl možnost se bránit, pokrýval polibky jeho krk a uvědomoval si, že ačkoliv klade Bill odpor, z jeho úst se čím dám častěji derou krátké vzdechy. Neodvážil se přejít k jeho rtům, bál se, že se bude bratr příliš bránit, proto se zatím věnoval jeho krku, na němž vytvořil řadu zarudlých fleků a i nadále tisknul mezi zuby bratrovu hebkou kůži, až zaúpěl bolestí.
Tom jej prudce položil na zem, roztáhnul mu ruce nad jeho hlavou a přiblížil svou zadýchanou tvář pár centimetrů od té jeho. Zadíval se do jeho hlubokých oddaných očí a projela jím náhlá něha, protože v nich spatřil nejen zbytky slz, ale i strach. "Nechci ti ublížit" špitnul tiše. "Jenomže ty bys mě prostě jinak k sobě nepustil a já nevydržím už ani okamžik bez tvého doteku, tak mě netrap". Bill se na něj zahleděl svýma hlubokýma čokoládovýma očima. Mírně nadzvednul hlavu, aby zrušil i tu nepatrnou mezeru mezi nimi dvěma a spojil své rty s bratrovými. Vnímal jejich chuť se zavřenými víčky a jemně bloudil jazykem po jejich plných konturách. "Ještě pořád mi nevěříš, že v mém životě není nikdo jiný?" zeptal se, když svá ústa pomalu oddálil a topil se v bratrově upřeném pohledu. Tom povolil svůj stisk, aby jej mohl Bill pevně obejmout kolem krku a nedočkavě vniknul jazykem, mezi jeho horké rty, které byly od těch jeho příjemně vlhké.
Ležel mezi jeho mírně rozkročenými stehny a dychtivě přejížděl dlaní po jeho napjaté kůži na bocích, z níž okamžitě stáhnul jemnou látku, jenž je překrývala. Neskutečně dychtil po kontaktu s jeho měkkou hladkou pokožkou, nejraději by líbal každou její část, dokonale by ji prozkoumal.
Nebylo to třeba, znal jeho tělo tak dobře, jako nikdo jiný, věděl co potřebuje, co mu má dát, kde se jej má dotknout aby hlasitě úpěl a zarýval mu nehty do zad jako právě teď. Už se nebránil, neměl sílu vzdorovat, strávil příliš mnoho času bez Tomových něžných slov a polibků, nedokázal ovládat svůj chtíč, který způsoboval, že je zrazovalo tělo a on neuměl myslet na nic jiného, než na bratrovi štíhlé prsty, které z něj už dávno sundali tričko, aby mohli vzrušivě třít jeho bradavky a dráždit jej na hrudi.
Po chvíli k nim Tom připojil i svá ústa, jazykem jej laskal od linie krku a po rovné břicho a opatrně přejížděl kolem jeho podbřišku. Bill jej k sobě náruživě přitáhnul, objal jeho boky a třel své rty o bratrův rozpálený krk tak dlouho, dokud se mu úplně nepoddal a nevyměnily se jejich role. Tom omámeně ležel a bratr se na něj obkročmo posadil a jemně přikládal svou dlaň k jeho rozkroku. Hladil jej po stehnech a mikinu mu vyhrnul téměř až ke klíčním kostem, aby mu mohl oplatit jeho něžnosti.
Bratr se pod ním lehce svíjel, Bill věděl co potřebuje a přesně to mu teď dopřával, po delší době, kdy spolu nevycházeli právě nejlépe se potřebují vybouřit, vzít si to, co jim bylo odpíráno. Tom držel bratra za zadek a pomalými pohyby s ním začal na svém klíně pohybovat, protože tlak na něj byl už příliš velký a on se nedovedl krotit. Bill z něj v jednu chvíli opatrně sesedl a kleknul si mezi jeho kolena, která od sebe ještě víc oddálil, aby měl lepší přístup tam, kam potřeboval.
Sklonil se k bratrovu napjatému rozkroku, z nějž jemnými pohyby stáhnul a kalhoty a ještě vetší práci si dal s jeho prádlem, které sjíždělo pomocí jeho prstů dolů po milimetrech. Pohlédnul na Toma, na jeho výraz zastřený vzrušením, který jej beze slov vybízel k tomu aby pokračoval, uměl už dávno číst z jeho očí, z jeho mimiky, poznal každý jeho pocit, aniž by spolu museli pronést jedinou větu. Přiložil vlhká ústa k jeho vzrušení a nejprve jej zlehka políbil, což přimělo Toma prudce zaklonit hlavu a tiše vydechnout. Byl a na pokraji svých možností.
Teprve po chvíli nenápadného laskání jej Bill vzal do úst celého a začal jej něžně zpracovávat jazykem, k čemuž mu dělaly zvukovou kulisu bratrovy vzrušené steny, které se rozléhaly ztichlou místností a doplňovaly atmosféru. Bill mu svou volnou rukou přejížděl po plochém břichu a lehce jej na něm hladil, což Tomovi způsobovalo dvojnásobné vzrušení, protože měl pocit, jako by jeho prsty cítil snad úplně všude. Stisknul Billovo rameno na znamení, že se blíží jeho vrchol, ale ani to nemusel dělat. Bratr dovedl dokonale rozpoznat co se v něm děje a nepotřeboval k tomu jedinou Tomovu instrukci. Přidal mírně na svém tempu a přestal teprve v okamžiku, kdy mu bratr začal zaplňovat ústa.
Oba zhluboka oddechovali, potřebovali dostat do plic dostatečnou dávku vzduchu, o niž je připravilo jejich doznívající vzrušení. Bill se unaveně položil vedle bratra a během chvilky pocítil jeho dlaň na svém břiše, jak jej pomaloučku hladí. Bill věděl, že mu tím děkuje, nejen za tělesné uspokojení, ale i za to, se dokázal přenést přes jejich vzájemné konflikty a upřednostnit city před hrdostí. Potřebovali se a nikdo se mezi ně nedokáže vklínit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veruš veruš | E-mail | 8. října 2006 v 15:37 | Reagovat

krásnej příběh.....

2 zahrobnicka zahrobnicka | E-mail | Web | 8. října 2006 v 17:50 | Reagovat

joooj sak najdi daco o chalanovi a dievcati..alebo to repprav...je to divnee

3 varis varis | 4. listopadu 2006 v 0:08 | Reagovat

no vůbec žádný opravování nebo tak! to se opovaž :D tohle je mnohem lepší....O:)

4 scotty scotty | 14. března 2007 v 10:11 | Reagovat

krásnej příběh fakt moc heskej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.