Váhání

21. října 2006 v 14:59 | Alois |  Tom a Bill story ( pro starší 15 let )
VÁHÁNÍ

Bill pomalu přejížděl po klávesnici dlouhými, štíhlými prsty a zamyšleně sledoval monitor, zářící před jeho očima. Dnes byl první z večerů, kdy po nekonečně dlouhé době mohl opět strávit něžné a ničím nerušené okamžiky po boku nejmilovanějšího člověka, kterého na tomto světě měl. Cítil se unavený a mírně vyčerpaný, dlouhé cesty jej zmáhaly, změny prostředí mu nebyly tolik příjemné, jako někdy na začátku a nejvíc ze všeho si přál, aby už konečně stanul za dveřmi jejich domu a mohl si užívat známé, uklidňující atmosféry, která v něm dokázala vyvolávat nezaměnitelné pocity, které se nemohly ničemu jinému rovnat. Nebyl si jist, jestli jej takové myšlenky přepadají proto, že se pro něj jejich práce stává čím dál více vysilující a náročnější, nebo to má prostě úplně jiný, mnohem průhlednější důvod. Nemohl být s Tomem tak často, jak by si přál, jak by si představoval. Jistě, měl možnost s ním trávit klidně celý den, byl vedle něj i čtyřiadvacet hodin, ale to všechno se odehrávalo pod všudypřítomnými pohledy a dozorem. Nezůstávali o samotě, vždy se v jejich společnosti objevoval někdo další, bez přestání na ně někdo dohlížel, o nějakém soukromí se nedalo ani mluvit.
I když se občas na malou chvíli naskytla příležitost, kdy mohl být jen s ním, kdy se kolem nich netočily zástupy lidí, to všechno bylo prostě málo. Potřeboval čas, potřeboval mnohem víc času, nevěděl jak má začít, nevěděl jak má pokračovat, toužil po naprostém klidu, aby mohl udělat to, co se jeho hlavou honí už nějakou dobu. Nestačí na to zlomek okamžiku, musel by s ním být úplně sám, vypudit všechny ostatní vlivy a soustředit se plně jen na svůj cíl. Čím více týdnů od jeho rozhodnutí uplynulo, tím víc začínal pomalu ztrácet na své jistotě. Vyprchávalo z něj odhodlání, nenacházel ta správná slova aby své nitro vyjádřil, ustupoval od svého záměru, oddaloval jej na neurčito a sám věděl, že je to začátek konce. Nemůže čekat věčně, litoval by, už teď mu bylo jasné, jak strašně moc by litoval, že promarnil šanci, která se mu nabízela.
Vlastně ani dost dobře nevěděl, jestli se mu nabízí. On si toho prostě už musel všimnout, všechny pohledy, hry očí, nebylo toho málo, musí o tom vědět. Proč by se na něj díval takovým způsobem, uvědomoval si, že se na něj bratr dívá jinak, že ho ve svých očích začíná vnímat jako někoho jiného, jenom se o tom oba báli promluvit. Tom byl netečný, nevyhledával jeho společnost, choval se přirozeně, možná až trochu okatě odtažitě, byla to součást jeho neměnného jasného postoje, jakoby nepřipouštěl žádné námitky. Nic nesmí vzniknout. Přesně to mohl Bill číst z jeho neutrálního, přesto jasného výrazu. Bylo to jednoznačné. Nikdy spolu o něčem takovém nemluvili, jednoduše se neodvážili, bylo to příliš křehké téma, příliš tenký led. Narušili by tím celou strukturu jejich dosavadního žití a on si nebyl jist, jestli má bratr o něco takového zájem.
Dnes vládly vhodné podmínky, mohl to udělat přímo teď, nic mu nebránilo, okolnosti hrály do jeho představ, nějak takhle to chtěl. Věděl ale, že nechá uplynout další příležitost. Neodváží se. Všechno by tím zničil. Neměl co na práci, bylo pro něj neobvyklé mít volný večer, nemít žádnou povinnost, moci naložit s časem podle svého. Přesto nevěděl co dělat. Tom byl pryč, trávil své volno podle svých vlastních představ, někde jinde a nejspíš i s někým jiným. Raději se ani neptal kde, mohlo by jej to příliš ranit. Nečinně si pročítal na množstvím webových stránek ohlasy od svých příznivců, od všech, kteří jej tolik zbožňovali, kteří v něm viděli to, co Tom prostě vidět neuměl. Prohlížel si zveřejněné fotky z jejich vystoupení, jen několik dní staré, hodnotil svůj vzhled, své pózy, některé se opravdu nepovedly, byly momenty, kdy mu to na nich vážně neslušelo. Raději zavřel zmiňovanou rubriku a pár vteřin před tím, než se rozhodl odejít od stolu, si všimnul drobnou hvězdou označenou sekci.Chtěl se jen podívat, probudila se jeho zvědavost a on jednoduše zůstal. Stejně nemá v plánu žádnou zajímavější činnost. Se zájmem se zadíval na obrazovku, kde se začaly pomalu rozvíjet dlouhé souvislé texty, s výraznými nadpisy. Namátkově jeden z nich otevřel. Po přečtení prvních několika řádků mírně zrudnul. Byly to slashe, on nebyl první komu se dostala do hlavy tato myšlenka, není jediný, kdo má stejný pocit, pocit o tom, jak by to mělo být. Některé části jakoby mu mluvily z duše, po nocích, kdy lehával na pokojích v nepřiměřeně velkých postelích, v nichž byl úplně sám, často jej provázely podobné myšlenky, často je vídal ve snech, chtěl je uskutečnit, ale bál se o nich mluvit. Zkoumavě přelétával očima další a další odstavce, bylo to něco jako návod, jako přesný popis toho, jak by to vlastně mělo vypadat, jak by se to mělo odehrát. Přitahovaly jej, nemohl od nich odtrhnout zrak, jakoby představovaly něco, co je jen krůček od skutečnosti, ale nikdy se to nestane.
Ticho panující v celé místnosti přerušilo silné bouchnutí dveří a známý hlas, který dokázal rozechvět všechny buňky v jeho těle. Nenapadlo jej vstát, prostě jen zamyšleně pozoroval bratra, který ze sebe svlékal dlouho mikinu, přičemž se mu mírně vyhrnulo tričko a odkrylo na okamžik jeho světlou kůži na bocích. Billa lehce zamrazilo. "Zase se na sebe díváš?" pousmál se Tom a opatrně se naklonil přes jeho rameno. Do nosu jej okamžitě udeřila jeho nezaměnitelná vůně, s níž za sebou při chůzi zanechával dlouhý, jedinečná opar ve vzduchu. "Co to čteš?" ptal se dále se zájmem a zachytil očima pár vět. Bill s mírně zatajeným dechem očekával jeho reakci, byla pro něj podstatná. "Jsou to nesmysly" uzavřel Tom bez zájmu jeho naděje a odkráčel k posteli, aby se na ni pohodlně svalil. Chtěl si trochu odpočinout, Bill jej však nemínil nechat v klidu. "Proč ti to připadá jako nesmysl?" obořil se na něj. "Nevím, je to prostě hloupé, trochu zvrácené". "Pro někoho je to ale vzrušující rozumíš?" vykřikl příliš horlivě Bill. Bratr se na něj podíval a pozvedl obočí. "Pro někoho, nebo pro tebe?" "Nerozumíš tomu" sklopil Bill přistiženě hlavu a nejraději by se nenápadně vytratil. Tom k němu houpavými kroky přistoupil a dvěma prsty zvedl jeho bradu. "Tak to zkus". "Co?" "Zkus to udělat vzrušující i pro mě". Bill se zarazil. "Ve skutečnosti to ale nechceš". "Chci abys mě přesvědčil o tom, že to chci".
Bill jej se zaujetím pozoroval. Nedovedl rozpoznat, jestli si z něj dělá legraci, nebo jsou jeho slova myšlena skutečně. Stál jako přikovaný k podlaze a začínal se cítit mírně trapně, když se ani po několika minutách nic nedělo. Tom s úšklebkem nahlédnul na stále rozsvícený monitor a posléze zamířil k posteli. "Můžu teď odejít, nebo si taky můžu lehnout na postel, jak se píše v té tvé vzrušující četbě, ale nesmíš tady přede mnou jen tak stát". Vyzýval jej, aby udělal první krok, aby to byl on, kdo ho svede. Nikdy by jej nenapadlo, jak snadná bude cesta ke splnění jeho skrytých myšlenek. Jako ve snách se přesunul ke klidně ležícímu bratrovi a obkročmo se na něj posadil. Byl nejistý, nechtěl na něm být celou svou vahou, ale Tom jej zbavil starostí tím, že jej prudce stáhnul na svůj klín. Bill se opatrně zapřel dlaněmi vedle jeho hlavy a ustrašeně se zadíval do jeho očí plných očekávání. Představoval si to u tolikrát, že jejich tváře budou tak blízko sebe, že jej bude konečky vlasů šimrat na obličeji, že bude na lících cítit jeho dech. Teď měl to všechno před sebou a vytratily se mu z mysli veškeré teorie.
Nepřemýšlel nad tím, jak má postupovat, jakoby to přesně věděl, jakoby to sám v sobě cítil. Letmo se dotknul jeho rtů, které byly nepříjemně suché, přesto pro něj znamenaly naprosto jedinečnou chuť. Jemně po jejich kontuře přejel vlhkým jazykem a při tom dokonalém kontaktu se zachvěl. Jeho rty při styku s bratrovými doslova elektrizovaly, bylo to nepopsatelné. Postupně se přestával podpírat, čím hlouběji jej Tom vpouštěl do svých úst, tím silněji se poddával na jeho hrudˇ, dokud jej on sám neobjal kolem krku a dovolil mu vyhledat jeho jazyk, s nímž ten svůj okamžitě propletl. Billovi před očima běhaly mžitky, opakoval si, že to nemůže být pravda, ale když znovu a znovu hladově vnikal do mezi bratrovi rozevřené rty, věřil tomu. Vychutnával si ten fantastický kontakt, bral jeho spodní ret mezi své zuby a silně jej skousával, dokud se dokonale neprokrvil a nezískal jasně červenou barvu. Nevnímal, že jej na jednom místě nepatrně prokousnul, malinká rudá kapka jej ani v nejmenším neodradila. Tom svíral jeho boky, držel je pevně svými dlaněmi a přejížděl po nich tak silně, až přiměl Billa tence sténat. Přesunul se na Tomův krk, rukou zajel do jeho vlasů a dychtivě mu natočil hlavu na stranu, aby měl lepší přístup k jeho jemné pokožce. Něžně ji ochutnával a pokrýval motýlími polibky, dráždil jej na místě pod ušním boltcem tak intenzivně, až Tomovi přebíhal mráz po zádech, zrychleně na něj dýchal a lehce se pod jeho tělem svíjel.
Bill si odhrnul vlasy z čela a na okamžik se odtáhnul. "Už se ti to líbí?" zeptal se tiše bratra, který se na chvíli vzpamatoval z ubíjejícího laskání a stačil nabrat ještě trochu sebejistoty. "Ještě ne" odvětil rázně, přestože věděl, že to Billa zamrzí. Viděl jeho snahu a unášela ho, jen to nechtěl tak rychle přiznat. Bill si beze slova přetáhnul přes hlavu tričko a dopřál bratrovi pohled na své rovné břicho. Toma čím dál více rozrušovaly doteky na jeho nahé kůži, líbilo se mu, že si může vychutnávat jeho porcelánovou, heboučkou pokožku, která byla dokonale hladká a dětsky jemná. Tom pevně sevřel jeho stehna a natlačil jej ještě více na sebe, což způsobilo, že Bill hlasitě zavzdychal, při kontaktu s jeho rozkrokem. "Líbí se mi, když křičíš" pochválil jej Tom a snažil se na sobě bratrem zlehka pohybovat. Bill jeho touhu zazdil a téměř silou z něj stáhnul vršek, bratr si ale nedovolil protestovat. Měl co dělat, aby se dokázal soustředit, Tomovy ruce na jeho zadku jej nenechávaly v klidu, když se věnoval laskání jeho bradavek, cítil, jak mu Tom pomalu rozepíná sponu u pásku a zkusil se malinko zavrtět, aby toho nechal. Zpracovával jazykem jeho odhalené břicho a prsty samovolně přejížděl po jeho kalhotách, které byly díky němu nápadně napnuté.
V jednom okamžiku zajel dlaní pod Tomovo prádlo a pozoroval bratra, jak se pod jeho doteky prohnul a zasténal. Bill nechal svou dlaň v jeho klíně volně ležet a bavil se Tomových snažením, přimět jej k jakékoliv činnosti nebo pohybu, cítil, jak se otírá o jeho nehybné prsty a pokouší se jej vyprovokovat. Znovu jej nedočkavě políbil na ústa, přičemž zrušil zapínání u jeho kalhot a pozvolna se stáhnul až k jeho kolenům. Tom měl tendence jej mezi polibky mírně krotit. "Bill, není to příliš? Myslel jsem že jen…". "Tak nemysli" zašeptal bratr přerývaně a bolestivě zaryl nehty do Tomovy hrudi. Tenké šrámky, jenž po nich zbyly, vynahrazoval fakt, že se Bill pomalu přesouval mezi bratrova stehna a i přes jeho nejistotu je nepatrně oddálil od sebe. Nejdříve přejel po jeho vzrušení prsty, aby si mohl vyslechnout další sérii vzdechů a napjatého dechu. Několikrát zlehka zapohyboval rukou, teprve potom jej vzal do svých úst začal jej slabě třít jazykem. Tom tiše naříkal a svíral v dlani prameny jeho černých vlasů, za něž jej chvílemi bolestně tahal.
Čím více se blížil k vrcholu, tím více si tisknul bratrovu hlavu ke svému klínu. "Udusíš mě!" upozornil jej tiše Bill, ale bratr si jeho námitek příliš nevšímal, přes své vzdechy je nejspíš ani neslyšel. Nikdo jiný mu ještě nikdy nezpůsobil takovou slast, jako právě on, nikdo mu nedokázal dát tak silný prožitek, který vnímal, když jej uspokojoval Bill. Nedokázal se soustředit na nic jiného, kolem něj bylo prostě prázdno, registroval jej bratra, který jej se skloněnou hlavu postupně přiváděl k vrcholu. Ulehčeně sténal když naplňoval jeho ústa horkou tekutinou a jakmile bratr zadýchaně zvednul tvář, se zavřenýma očima se položil zpátky na postel. Bill si ještě roztřesenýma rukama zastrkoval rozcuchané vlasy za uši a postupně mu docházelo, co se mezi nimi vlastně stalo. Chtěl o tom přemýšlet, být chvíli sám, jen se svým vlastním vědomím. Tom jej ale nenechal dlouho váhat, přitáhnul si jej k sobě, položil si jeho hlavu na svoji hruď a zvolna jej hladil po vlasech. Sice mu ještě stále nahlas bilo srdce, ale už se začínal mírně uklidňovat. Tom jej hladil bříšky prstů po rameni a přehodil přes ně přes oba deku, protože se Bill začínal v jeho náruči třást. "Bille?" ozval se nenápadně. "Hm?" "Měl by ses věnovat naučné četbě mnohem častěji"………..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zahrobnicka zahrobnicka | E-mail | Web | 23. října 2006 v 15:19 | Reagovat

no..hezke...:D mne sa paci tje twoje zaciatky ako to pises:D

2 Katja-DEUTSCHLAND LOVE Katja-DEUTSCHLAND LOVE | E-mail | Web | 16. srpna 2007 v 11:20 | Reagovat

až na to, že to nepíše ona!!:-DD

Ale to neva, je to super..!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.