Vzpomínky

15. října 2006 v 20:30 | Alois |  Tom a Bill story ( pro starší 15 let )
VZPOMÍNKY
Tom se nejistě vyklonil z okna, aby se znovu a znovu potrápil pohledem, který se mu naskytl. Sám nevěděl, proč se tak trýzní, bylo mu naprosto jasné, že během minuty nebo dvou se děj v jeho zorném úhlu absolutně nezmění a on bude vnímat stále ten samý obraz. Dusil v sobě neskutečný vztek a obrovskou bezmoc, která prostupovala celým jeho tělem. Rozčilovalo jej, že si to pořád tak bere, trvalo to přece už takovou dobu a jeho to bolelo stejně, úplně stejně jako první den, kdy se to dozvěděl. Pamatoval si všechno co v ten den cítil, každý okamžik, každou Billovu nejistou nesouvislou větu si vybavoval do sebemenších detailů.
Viděl ho stát zaraženě ve dveřích, nerozuměl jeho uhýbavému pohledu, nedokázal se mu podívat zpříma do očí, jakoby se bál vstoupit dovnitř, jakoby se bál překročit práh. A on šel k němu, chtěl jej obejmout, přivinout jej k sobě, šeptat mu do vlasů něco něžného a přívětivého, chtěl se jej zeptat co se děje, proč se na něj nadívá, z čeho má strach. Dozvěděl se to záhy. Vydal se směrem k němu a natáhnul k němu ruce. Bill uhnul, odstoupil na stranu, aby se po jeho boku mohla postavit ona, aby ukázal, co je hlavním důvodem jeho nejistoty. Bylo to před rokem a půl, stalo se to už tak dávno, ale od toho dne jeho touha vůbec nepolevovala, všechno co v něm bylo tou nepříjemnou návštěvou utlumeno, vyplavalo na povrch až nebezpečně rychle a v silnější míře než tehdy. Neuměl zapomenout.
Nedokázal to, pořád měl před očima je dva, každou chvíli kterou prožili v náručí toho druhého, v noci cítil na svých ústech jeho polibky, jakoby nikdy nezmizely, jakoby nikdy neodešel. Žil ze vzpomínek, ty jej držely nad vodou a nedovolily mu klesnout na dno. Doufal, pořád doufal, že se něco zlomí, že se něco změní, ale ten moment nepřicházel a po osmnácti měsících v něco takového snad ž i přestával věřit. Byl přesvědčen, že v sobě našli to co hledali, že takhle to mělo být. Nebylo to tak. Z okna viděl na ulici v zapadajícím slunci, viděl bratra, jak mu vítr rozfoukává prameny tmavých vlasů přes obličej, jak si je samovolně urovnává rukou a vůbec to nepomáhá. Viděl, jak se směje, jak bere do dlaní její tvář a pomalu se k ní přibližuje.
Sledoval, jak se dotýká jejích rtů, zajíždí prsty do hladkých vlasů a přivírá oči. Přišlo mu ironické, že to samé dělával i jemu, že měl úplně stejný výraz ve tváři, jako když na jejím místě stál on sám. Věděl, že by si na ni měl konečně zvyknout, že se jí nemůže vyhýbat věčně, vymýšlet si průhledné záminky, aby se nemusel ukazovat v její společnosti, aby s ní zkrátka vůbec nepřišel do styku. Ale bylo to tak lepší pro ně pro všechny. Znamenalo to kompromisní řešení celé situace, žádné scény ani hlasité výčitky, jen tiché trpění v rohu, stranou od ostatních, stranou od těch, kteří by si mohli všimnout jeho bolesti. Bill se s ní loučil nekonečně, jakoby se snad neměli už nikdy vidět.
Kéž by to tak bylo. Pomyslel si Tom okamžitě a přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdyby nepřišel někdo jako ona a nezkomplikoval mu život. Nevšimnul si bouchnutí dveří, ze snění jej probrala až ruka, která se zvolna dotkla jeho ramene. "Ještě pořád tě nepřešlo mě sledovat, když se vracím?" zeptal se klidným hlasem Bill. Byla to spíš konverzační otázka, věděl, že Toma to nepřejde nejspíš nikdy. "Ještě pořád ti nedošlo, že takhle šťastný nebudeš nikdy?" opáčil Tom. Podobné rozhovory vedli často, každý měl totiž úplně jiný pohled na věc. Bill pokrčil rameny. "Mrzí mě, že jsem ti ublížil. Nechtěl jsem, jistěže ne, všechno se seběhlo tak rychle. Prostě jsem myslel, že bude lepší, když se o tom dozvíš brzy a ode mě, než aby se ti to doneslo od někoho jiného".
Bratr jej sjel zkoumavým pohledem a zavrtěl hlavou. "Přestaň s historkami o lásce na první pohled, proč prostě nepřiznáš, že ses toho zalekl a ona byla jenom dobrým nástrojem, který ti pomohl vyřešit rozhodování. Ona pro tebe nic neznamená, jen se mi tím snažíš ukázat, že už na tebe nemůžu a ulehčuje ti to život". "To, co se dělo mezi námi, byla chyba! Od začátku to byla chyba, neměli jsme to nechat zajít tak strašně daleko". Tom se rozesmál. "Ach ano, po půl roce společné postele sis najednou uvědomil, že je to chyba. Kdyby to tak bylo, necháš toho po první noci, tak nebuď směšný". "Prostě jsem na to přišel pozdě, lidi se přece mýlí ne?" koktal zaraženě Bill a uvědomoval si, že jej bratr stále víc a víc tlačí k perfektně ustlané posteli, protože k němu krok po kroku nenápadně kráčel.
Bill cítil, že mu srdce začíná být mnohem rychleji, než bylo na hranici normálu. V bratrově přítomnosti byl vždycky nervózní, bál se toho, co by se mohlo stát, co by se stalo, kdyby se jednou prostě neovládnul. Musel držet své emoce na uzdě, další selhání už si nemohl dovolit. Tom se k němu přiblížil na pouhé centimetry a přejel prstem kůži na bratrově ruce. Okamžitě ucítil, jak mu vystoupla husí kůže. "Nezapomněl jsi" pochválil si spokojeně Tom jeho reakci. Bill se zprudka vytrhnul, ale neudržel rovnováhu a dopadl do měkkých přikrývek. "Neztrácíš čas" poznamenal pobaveně a sklonil se k němu. "Přestaň" uhýbal Bill popuzeně. Nesmí se nechat takhle vyprovokovat, musí myslet na svoji přítelkyni, ona jej miluje.
"Na co myslíš?" pošeptal mu bratr. Bill strnul, když ucítil na své kůži jeho horký dech. "Na ni" špitnul rázně, ale přestal uhýbat. Položil hlavu na matraci a upřeně pozoroval Tomovy zorničky jak propalují jeho jemnou kůži na obličeji. Vypozoroval, že jej chce políbit, že k němu přibližuje své pootevřené rty a něco se v něm vzepřelo. Otočil se na bok a chtěl vstát, Tom jej však zadržel. Sebejistě bratra otočil na břicho a bez reakce na jeho protesty se přitisknul rty k jeho krku. Bill vydechl, když ucítil na své šíji Tomův vlhký jazyk, jak jej něžně šimrá a laská na ušním boltci, což bylo jeho velmi citlivé místo a bratr to samozřejmě věděl. Bill zatínal nehty to deky, přivíral oči a v duchu si sliboval, že ještě jeden dotek a ukončí to, musí to ukončit, nemůže si dovolit pokračovat dál, zahodil by tím rok a půl nekonečného odříkání, zákazů a kritérií.
Dokázal se ovládat takovou dobu, tak proč si teď připadá jako hadrová loutka, která je zcela v Tomově režii, kterou může bez problémů ovládat? Chtěl se pohnout, ale bratr se něj celou svou vahou posadil a přitlačil jej nekompromisně k posteli. "Proč mi to děláš? Proč mě ničíš?!" zašeptal Bill a jeho hlas se ztrácel v jeho prudkém dechu. "Copak ty si nevzpomínáš? Takhle to mělo zůstat, ty jsi nikdy neměl odejít! A víš to, proto tě to tak ničí" poučil jej Tom štíhlými prsty mu vyhrnul tričko až ke krku. Sklonil se a nedočkavě přiložil rty na Billova hebká záda. Teplým jazykem přejížděl po linii jeho páteře, hladil jej na úzkých ramenou a laskal krémově jemnou pokožku. Zarýval mu do ní nehty, projížděl jimi po celé délce jeho zad, nechával na nich mělké zarudlé čáry a potom je opatrně chlácholil dlaněmi.
Všimnul si, že má bratr zavřené oči. Když přitlačil, vydral se mu z úst slabý sten a Tomovi to znělo jako rajská hudba, přesně to potřeboval celé ty měsíce slyšet, potřeboval vidět, jak se bratr svíjí pod jeho doteky, jak vzdychá do jeho polibků. Chtěl pozorovat jeho oči, jeho nevinné oči. Obrátil jej zpátky na záda a ačkoliv se Bill už dávno nebránil, přidržel mu ruce za hlavou, což bylo pro oba vzrušivější. Dychtivě se vrhnul na jeho dokonale světlý krk a něžně jej drtil mezi zuby, svíral jeho dětsky bezchybnou kůži a přesto mu tím nezpůsoboval téměř vůbec žádnou bolest. Billovi se hlavou hodilo tisíce myšlenek, uvnitř něj mezi sebou zápasilo ano a ne a pořád ještě nebyl jasný vítěz.
Bylo zřejmé co převažuje, ale i nadále v něm zůstávaly střípky pochybností, zbytky respektu, který choval ke své přítelkyni, vědomí, že ji zrazuje a je to pro něj tak strašně nádherné, jej nutilo považovat se za někoho nečistého. Nemohl se ovládat, příliš dlouho to v sobě dusil, jednou to muselo ven, dřív nebo později, bratr jej ovládal, na zápěstí měl na neprokrvených místech namodralé otisky jeho rukou a krk začínal nabývat na stále sytější barvě, věděl, že tohle nijak nevysvětlí. "Děláš to schválně že ano?" zeptal se tiše Bill a trhnul hlavou aby byly lépe vidět temně fialové znaky na jeho krku. "Proč myslíš?" opáčil Tom. "Aby je viděla ona, aby jí došlo že jsem byl s někým jiným". Bratr se na něj pousmál. "Samozřejmě že to dělám právě pro to". Bill chtěl ještě něco namítat, tak přímá odpověď jej rozčilila, ale Tom svým jazykem bloudil po jeho bradavkách a jednou rukou jej hladil na podbřišku, proto mu nezbývalo než mlčet. Tom jej uchopil za stehna a přitáhnul si jej blíž k sobě. Zajížděl mu dlaní do klína a i přes kalhoty mohl cítit, že to má tu správnou odezvu.
Bill působil dojmem, jako by se za své vzrušení styděl, jakoby mu přišlo nevhodné, že po neustálých proslovech, jak je mu Tom lhostejný, stačí tak málo a on jej dokonale připraví. "Bavíš se dobře?!" křiknul na bratr poníženě, protože viděl jeho spokojený blahosklonný výraz, který mluvil úplně za vše a zboural celou hradbu Billových odmítavých řečí. "Výborně, právě zjišťuju, jak strašně moc mě nechceš". Na Billových lících zazářila červeň a mohutně sebou pohnul aby ukončil to své zesměšňování. "Pššt, buď hodný, dělal jsem si legraci" utěšoval vláčným hlasem Billa a poprvé za celou dobu jej skutečně políbil. Vášnivě se vpil do jeho úst a okamžitě vniknul dovnitř jazykem. Pohotově vyhledal bratrův a opatrně si s ním pohrával, snažil se jej polibky vydráždit k ještě většímu vzrušení, provokoval jej táhlými pohyby ruky po vnitřní straně jeho stehen a nenápadných doteků v jeho rozkroku.
Chtěl jej malinko potrápit, jen trošku mu oplatit jeho odmítavý postoj z dřívějška. "Začnu až mě poprosíš" zašeptal do ticha přerušovaného dvojitým přerývaným dechem. "S tím nepočítej" prohlásil sebejistě Bill. Byl přesvědčený, že nic jej nemůže přinutit prosit. Tom své laskání zintensivnil, mnul mezi prsty jeho ztuhlé bradavky a potom je opatrně zpracovával jazykem. Zajížděl rukou pod sponu jeho pásku, kde hladil jeho podbřišek, ale nikdy nezamířil níž. Rychlými pohyby mu rozepnul kalhoty a jazykem laskal místo těsně nad lemem bratrova prádla, cítil jak se pod ním chvěje a usmíval se, když slyšel jak vzdychá, jak mu zajíždí dlaněmi do vlasů. "Prosím!" zašeptal zastřeným hlasem Bill a zavřel oči. "Neslyšel jsem" ušklíbnul se bratr. "Dělej, prosím tě o to!" zopakoval Bill a na jeho tónu bylo znát, že mu to činí nemalé problémy.
Tom se konečně rozhodnul mu vyhovět a stáhnul mu ke kotníkům kalhoty i prádlo. Položil se na Billovu hruď a obemknul prsty jeho vzrušení. Jemně pohyboval rukou, přičemž zajížděl bratrovi jazykem hluboko do úst a tlumil tak jeho prudké výdechy. Střádavě zrychloval a zpomaloval, věděl nejlíp co na Billa platí, ještě pořád si příliš dobře pamatoval jeho tužby a přání. Věděl, že je jen otázkou času, kdy je bude chtít zase plnit. Udělal posledních pár slastných pohybů a ucítil teplo ve své dlani. Díval se na Billa jak silně oddechuje a zahrnoval jej drobnými polibky, které se mu bratr snažil nemotorně oplácet. Tom jej hladil po mírně zpocených vlasech a dotýkal se rty jeho levé tváře. Nechal jej v klidu ležet a sám s námahou vstal. Bill zachytil jeho nešťastný pohled, který upíral na postel. "Děje se něco?" zeptal se udiveně Toma. "Jo! Stlal jsem to půl dopoledne a ty to takhle zválíš!"…..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 já | 13. června 2007 v 19:38 | Reagovat

no týýýýýýýýýýýýýý voe ten konec je jetej... zajímalo by mě jak to dopadlo s tou přítelkyní... jinak hustý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.